Petr Čech: Hrdý, vyčerpaný otec
PRAHA – Prožil fantastický den. Vychutnal si vítězný fotbalový zápas, doletěl se podívat do Prahy na právě narozenou dcerku. Během pár hodin se vyhecoval k mimořádnému výkonu i se dojal k slzám.
Prožil fantastický den. Vychutnal si vítězný fotbalový zápas, doletěl se podívat do Prahy na právě narozenou dcerku. Během pár hodin se vyhecoval k mimořádnému výkonu i se dojal k slzám. Gólman PETR ČECH (26) je šťastným a hrdým otcem. Ve tři ráno před pražskou porodnicí U Apolináře poskytl exkluzivní rozhovor.
Petře, máte v tom kvaltu vůbec čas vstřebat všechny emoce?
„Pocity mám naprosto úžasný. Jen je mírně ovládá únava. Byl jsem celou noc z úterý na středu vzhůru. Jakmile Martině začaly stahy, telefonovala a byli jsme pořád ve spojení.“
Asistoval jste tedy aspoň po telefonu?
„Ano, telefonovali jsme si od večera. Martina jela do porodnice a já pochopitelně nezamhouřil oka. Nešlo usnout. Poctivě jsem bděl a držel palce, podporoval ji na dálku. Jsem rád, že jsem to očekávání prožil aspoň takhle zprostředkovaně.“
A po šesté ráno jste se stal tátou…
„Brzy ráno mi přišla nejdřív zpráva, a pak jsme si hned telefonovali. Byl jsem šťastný, že se to ani nedá popsat. Jsem samozřejmě nadšený, ještě jsem takové pocity nezažil. Jsem na Martinu strašně hrdý.“
Jak jste středu strávil? Musel jste být jako na trní. V Praze miminko, vás ale večer čekal důležitý zápas o postup do finále Ligového poháru.
„Hlavně jsem celou noc nespal. Byl jsem unavený, cítil jsem lehké vyčerpání a pořád jsem myslel na Martinu a na Adélku. Usnul jsem až odpoledne na tři hodinky před zápasem. To mi muselo stačit.“
Nezvažoval jste možnost, že byste nehrál?
„Rozhodovalo se, jestli vůbec nastoupím. Ale já chtěl postupem a vítězstvím oslavit narození naší holčičky.“
Povedlo se, nepustil jste jediný gól. Bylo to těžké?
„Hlavou mi běhaly myšlenky, které nebyly zrovna fotbalové. Myslel jsem úplně na jiné věci.
I při zápase?
„Ale ne, když už zápas začal, myslel jsem na fotbal. Ale věděl jsem, že je Martina v pořádku, Adélka taky, že je za chvíli uvidím. Byl jsem na konci strašně rád, že jsme vyhráli a že letím za nimi. Horší to bylo přes den a ta první noc, to očekávání. To jsem byl nervózní.“
V letadle jste si schrupnul?
„Kdepak, počítal jsem každou minutu, už jsem se na ně strašně těšil, že nešlo usnout.“
Mrzí vás, že jste nebyl u porodu?
„Mrzí. To mě mrzí nejvíc. Já byl připravený, že kdyby to bylo kdykoli jindy, sednu do letadla a za dvě hodiny jsem v Praze. Takhle jsme se ale trefili zrovna do zápasu, to prostě nešlo. To je život.“
Měl jste připravené letadlo?
„No právě. Bylo objednané dopředu. Kdyby to bylo o den dřív, o den později… Martina s Adélkou mi ani nedaly šanci, všechno proběhlo strašně rychle.“
Tak to stihnete příště? Martina říkala, že chcete tři děti, vy jste se s ní na tom shodl…
„Příště už to určitě nepropásnu. Určitě. To slibuju.“
Tryskem za Adélkou...
Jak to bylo ve tři ráno U Apolináře
Před těžkými dubovými vraty zabrzdilo luxusní audi a do noční liduprázdné ulice vystoupil momentálně asi nejslavnější český otec. Byly tři hodiny ráno, jen dva hlídkující strážníci sledovali z protějšího chodníku scénu nasvícenou mihotavě nazlátlou září lamp. V klubové teplákové soupravě tu stál gólman reprezentace a londýnské Chelsea Petr Čech.
Z kufru auta vytáhl velikánský pugét, měl ho plnou náruč, a spěchal za manželkou a dcerou. Ve středu po šesté ranní mu paní Martina povila princeznu Adélku. On večer stihl odchytat zápas v Anglii, nepustil jediný gól, přeletěl do Prahy a ve čtvrtek nad ránem už ulehal v pokoji porodnice U Apolináře vedle nich. „Teď to dospím. Už se na ně strašně těším, byl to nejkrásnější, ale i nejdelší den v mém životě,“ povídal spokojeně novopečený táta.
Byla to nekonečná anabáze. V noci na středu nezamhouřil oka, ráno se mu narodila dcera a on čekal celý den na zápas. Fotbalová Chelsea hrála odvetu semifinále Ligového poháru na hřišti Evertonu (1:0). Petr nastoupil a dovedl svůj tým do finále, které sehraje 24. února proti Tottenhamu. „Děkuji mu a gratuluji k narození dcery. I při tom emočním vypětí se fantasticky soustředi, neudělal jedinou chybu,“ smekl trenér Avram Grant.
Čech se pak hned po zápase rychle osprchoval, na letišti v Liverpoolu sedl na privátní letadlo a ve dvě v noci už byl v Praze. „Je to jen na jeden den. V pátek ráno už letím zpátky.“ Pak spěchal za Martinou a Adélkou, stiskl je obě v náručí. Dlouhé minuty trvalo, než se propadl do hlubokého snění. Nemohl se na ně vynadívat, musel si zvyknout, že Čechovi jsou už teď tři…
Celou noc i den pak trávil se svými děvčaty na novorozeneckém oddělení. Hlavu ven vystrčil jen jednou, to když přijel objednaný televizní štáb. „Je tak krásná...,“ mrkal do kamery, ale malou neukázal. Prý až s maminkou...
A komu z rodičů je Adélka vlastně podobná? „Já to moc nevidím, ale lidi okolo říkají, že mně,“ hlásil pyšně.
