Ladislav Škorpil: Puberťák v důchodu
LIBEREC – Jeho slova můžete hned tesat, takové mívá perly. Originální myšlenky, ač sám nehne brvou, sděluje vtipně. Umí být ironický, štiplavý i vlídný, vždy ale spolehlivě pobaví.
Jeho slova můžete hned tesat, takové mívá perly. Originální myšlenky, ač sám nehne brvou, sděluje vtipně. Umí být ironický, štiplavý i vlídný, vždy ale spolehlivě pobaví. Trenérský doyen LADISLAV ŠKORPIL (62) má vytříbený smysl pro humor. Po necelých čtyřech letech se vrací na lavičku libereckých fotbalistů a těšte se, liga bude opět zábavnější.
Své bonmoty teď nějaký čas vyprávěl u reprezentační jednadvacítky, jeho návrat je vítaným zpestřením nejvyšší soutěže. Dobře ví, že nasazuje kůži a že bude potřebovat hodně humoru. „Byl jsem i v horších pozicích. Za federální ligy jsem se dvakrát zachraňoval s Hradcem. Jednou jsme dokonce museli vyhrát na Slovanu Bratislava a my jsme to dokázali. Oni přišli o titul,“ vzpomíná nevysoký kouč značného charizmatu.
Liberec přebírá po devátém kole tři příčky od konce tabulky. Nezvyklá pozice. A zítra jede do Mladé Boleslavi k dohrávce 10. kola. „Uvědomuji si to riziko. Není moc času, ale děláme revizi, musíme najít východisko,“ říká a mezi řádky vám sdělí, jak ho mrzí, že se v posledních sezonách upustilo v Liberci od letité koncepce nasazování mladých. „Tým nejde skládat halabala,“ utrousí. „Máte určité typy hráčů, musíte respektovat zákonitosti mužstva,“ dodá.
V lednu 2004 lavičku severočeského klubu opustil, ale dál s ním byl v kontaktu. Dobře zná hráče, zákulisí, detailně si pamatuje mnoho zápasů, na nichž byl po svém odchodu. Kousek od Ludvíka Karla, šéfa klubu, má na tribuně své místo. „Ale permanentku zatím vracet nebudu. I když je teď mé místo na lavičce, nevím, jak dlouho tam budu. Asi by nebylo od věci si permanentku nechat, že?“
Má ve všem hned jasno, umí pohotově a trefně reagovat. „Počkejte, já nevím, měl bych se zeptat na sociálce, jestli důchodci mohou poskytovat tak dlouhé rozhovory,“ povídá najednou smrtelně vážně. Vzápětí se rozesměje. „Jsem už přece důchodce. Od února!“ zdůrazní a filozofuje dál. Nečeká na odpovědi, stačí mu posluchači. „To je ale otázka kalendářního věku, fyziologicky totiž mládnu. To jsem ještě nepřekonal pubertu. Proto je mi práce pořád nabízena,“ uvede svoji výhodu.
Zítra bude mít trenérskou premiéru. Poprvé bude v lize koučovat jako důchodce. „Prosím vás, co to budeme pořád zdůrazňovat. Vždyť máme ještě jednoho mnohem důležitějšího důchodce na fotbalové lavičce. Ale ten má své starosti, tak ho raději nebudeme jmenovat,“ rýpne si ještě do kouče nároďáku Brücknera.