Mareček: Podlehl rakovině!

Český fotbal truchlí, odešel vzácný člověk a vynikající trenér

Podlehl rakovině v jedenačtyřiceti letech. Na prahu slibně započaté kariéry. Nesmírně slušný člověk s velkým srdcem, obětavý a přátelský. Všeobecně respektovaný a až do posledních chvil statečný.

Naposledy vedl ligové Teplice, jenže v lednu musel vzhledem k začínajícím problémům s nemocí na lavičce náhle skončit. „Nemoc mě natolik zatěžuje, že nezvládám každodenní povinnosti a permanentní stres,“ líčil tehdy. Byl to pro všechny šok, o jeho nemoci kolovaly jen domněnky. „Ano. Mám rakovinu,“ přiznal později. Fotbalová scéna tone ve smutku, Teplice včera nehrály, zápas v Brně byl odložen na neurčito. „Byla to zdrcující zpráva, všechny nás zasáhla,“ pověděl jen teplický kapitán Jiří Sabou.

Vlastislav Mareček bojoval s rakovinou opakovaně. V roce 2002, ještě jako kouč Zlína, ji přemohl a ještě energičtěji se pak věnoval fotbalu. Společně s Ladislavem Škorpilem vedl reprezentační jedenadvacítku. Na jaře ještě pomáhal vést mužstvo lvíčat, pak se ale stáhl do ústranní. Léčil se v Brně, dojížděl do Prahy do nemocnice na Karlovo náměstí, prodělal tři chemoterapie.

Ještě v červnu prosákly optimistické zprávy, žila naděje. Vlastislavu Marečkovi lékaři odoperovali nádor v břiše. „Znamená to, že můžu dál pokračovat v léčbě. Ale lékaři mi jasně řekli, že mě čeká dlouhý boj.“ V té době se začal znovu věnovat fotbalu, pracoval, analyzoval a připravoval podklady pro své kolegy. „Fotbal je pro mě terapií,“ vysvětloval. Nechtěl zneklidňovat okolí, ale věděl, že jsou zasaženy i další orgány. Trpěl nepředstavitelnými bolestmi, polykal hrsti prášků. Ale byl statečný. „Snad budu mít štěstí,“ pronesl jednou do telefonu. „Fotbal miluju a snažím se, aby mi v boji pomohl. Já vlastně nepracuji, ale léčím se.“ Viděl tisíce zápasů, sestříhal za svoji kariéru stovky hodin videozáznamů. Kolikrát nespal a do rána s fotbalem bděl. Vlastislav Mareček bude fotbalu scházet jako málokdo jiný. Odešel od rozdělané práce, bezpochyby měl před sebou slibnou kariéru.

Jak bojoval

Jaro 2002 – První problémy se zhoubným nádorem. Tehdy zvítězil.
12. března 2006 – Po skončení zápasu Teplic v Plzni ho přepadla nevolnost, údajně ne poprvé.
9. ledna 2007 – Mareček musí kvůli léčbě rakoviny skončit na místě trenéra Teplic. „Už jsem jeden poločas zápasu s nemocí vyhrál a doufám, že budu natolik silný, abych uspěl i teď,“ říkal.
6. února 2007 – „Fotbalu věnuju tolik času, aby to mělo terapeutický účinek. Ale nežiju jenom fotbalem. Prostě žiju tak, jak se dá,“ prohlásil před odletem na přípravný turnaj jedenadvacítky do Portugalska.
28. května 2007 – Smutné oznámení: „„Do poslední chvíle jsem čekal na výsledky svých vyšetření. Moc mě mrzí, že nemohu jet na ME do 21 let.“
11. června 2007 – „Budu taky bojovat!“ prohlašoval, než v den, kdy mladí Češi hráli na ME s Anglií, podstoupil poslední operaci.
18. července 2007 – „Teď se mi konečně ulevilo. Po operaci jsem absolvoval další várku chemoterapie a bylo to takové… složitější. Teď se snažím co nejvíce věnovat svým synům,“ líčil.

Vlastislav Mareček
(15. 4. 1966 – 2. 9. 2007)

● Hráčská kariéra: FK Kunovice (1974–89)
● Trenérská kariéra: Kunovice (1989–94), Synot Staré Město (1994–95), Zlín (1995–04), Teplice (2004–06).
● Reprezentace: asistent reprezentace ČR do 16 let (1997–98), do 18 let (1998–00), do 20 let (2000–01), do 19 let (2002–03), do 21 let (od 2004–07).
● Bilance v české lize: 137 utkání, 55 výher, 47 remíz, 35 proher. Rodina: manželka Hana, synové Martin a David.
● Záliby: fotbal, tenis, lyžování, hudba (folklór a artrock).
● Ostatní: s trénováním začínal v Kunovicích, kde dlouhá léta sám hrával; v nejvyšší soutěži debutoval v sezoně 2002/03 ve Zlíně; po dvou úspěšných letech odešel do Teplic, které vzápětí přivedl ke třetímu místu v lize a postupu do Poháru UEFA; býval označován za fotbalového fanatika.

Autor: (spo)
Foto Aha! – Denisa Hamerlíková