Nicole Vaidišová: Lolita se strachem z výšek

Nicole Vaidišová francouzské speciality právě nemusí a ví to už i bývalý deblista Murphy Jensen. Ten na turnajích točí zákulisní skeče pro Tennis Channel a Vaidišovou vyzval k malé ochutnávce. Dle výrazu jí ale příliš nechutnalo… (: ČTK)

1. června 2007 • 02:00

PAŘÍŽ – Ustaraně obracela oči k nebi, bála se, že začne zase cedit a ona tu uzbeckou basketbalistku Amanmuradovou (190 cm/78 kg) s poctivou pneumatikou kolem pasu nestihne dorazit.

Ustaraně obracela oči k nebi, bála se, že začne zase cedit a ona tu uzbeckou basketbalistku Amanmuradovou (190 cm/78 kg) s poctivou pneumatikou kolem pasu nestihne dorazit. „Chtěla jsem mít volný den. A válet se dlouho v posteli, aspoň do půl desátý,“ vysvětlovala NICOLE VAIDIŠOVÁ (18). Nebesa se nakonec smilovala a česká jednička s výhrou 6:2, 6:4 za opaskem mohla osnovat plány na čtvrteční volno...

I když volno… To je pojem značně relativní. Uprostřed grandslamového turnaje určitě. „Pořádně se vyspím a nasnídám. Pak ale stejně budu muset na kurty, zacvičit si a trénovat. Odpoledne ale budu moci zůstat v hotelu,“ nastínila Nicole.

Její společníci? Tradičně knížka. „Teď čtu Lolitu od Nabokova,“ prozradila. Má ráda tyhle velké kusy světové literatury – Tolstoj, Shakespeare, Defoe, Dostojevskij, to vše má načtené. „Ale nebojte, mám i deset tisíc časopisů s těmi drby, abych si to zpestřila!“ směje se. „S holkama si to vyměňujeme, každá doveze něco a pak to jde z ruky do ruky.“

Kulisu dotváří televize. Program? Hádejte? Že by tenis? „No jo, jsme trošku poblblý... Ale fakt je, že tam vždycky cvaknu Eurosport,“ řekla skoro stydlivě. Baví ji prý sledovat umění Federera, ujít si nenechala duel fešáků – Safina s excentrickým Tipsarevičem, jehož tělo zdobí spousta tetování a piercingů. „Ale jemu to docela dobře jde. Já bych do toho určitě nešla, ale k jeho image to sedí. Je to strašný sympaťák,“ řekla na adresu obrýleného Srba. Paty z hotelu vytáhne vlastně jen na večeři, zpravidla s kolegyněmi. „Protože táta by furt baštil ty jejich šneky. Brrr!“ křiví obličej odporem. „Já mám ráda, když vím, co jím, když to lákavě vypadá. Ale vyhánět slimáky vidličkou z ulit opravdu nemusím.“ A tak už byly u Italů, v čínské restauraci, včera na sushi.

Tím však povyražení vlastně končí. Romantické procházky? Louvre? Versailles? Zapomeňte! „Dokud se hraje, nejde šmajdat po památkách.“ A Eiffelovka, dominanta města? „Když já mám strach z výšek…,“ doznává.