Slovinec Strel: Pokořil Amazonku!

Mezi piraňami, krokodýli, atakován piráty uplaval 5265 kilometrů

Neuvěřitelných 67 dnů v kuse se máčel v jejích kalných vodách, dvanáct hodin denně v monotónním tempu ukrajoval metr za metrem. K cílovému molu v Belemu dorazil po 5265 kilometrech polomrtvý, přesto šťastný, s garantovaným místem v Guinessově knize rekordů.

Otec dvou synů dokázal to, co dosud bylo považováno za nemožné. Přes dva měsíce se každý jeho den podobal tomu druhému – v šest ráno budíček, vydatná snídaně, pak dvanáct hodin ve vodě. Třicet tisíc záběrů, skoro 80 kilometrů denně.

Slunce ho spalovalo na škvarek, čelil zákeřným proudům, větvím, stejně jako parazitům a krvelačným predátorům. „V Amazonce na vás číhá smrt každou vteřinu. Ale modlil jsem se každý den k Bohu, možná proto žiju. Řeka mě přijala za vlastního a nepokusila se mě zabít, stejně tak zvířata. Musely to brát tak, že jsem jeden z nich,“ vypověděl.

Poslední dny plaval takřka v bezvědomí, navzdory zákazu lékařů. „Z vody mě museli pokaždé tahat, sám bych už nevylezl.“ Měl závratě, průjmy, zvracel, srdce mu divoce bouchalo, tlak nekontrolovaně rostl, ruce měl rozmáčené, ze sežehnuté a zapálené tváře mu div neodpadávaly kusy masa. Přesto doplaval. O dvanáct kil lehčí než na startu… „Sáhnul si na úplné dno,“ řekl jeho syn Borut, který tátovo dobrodružství prožíval z doprovodné lodi. Dva dny si Martin poležel v nemocnici, ale už byl propuštěn. „Úplně se ještě nezotavil, to nějakou dobu potrvá,“ dodal syn.

Otec už teď sotva najde na světě další výzvu. Mississippi už zdolal (1998), čínskou Žlutou řeku taky (2004), Dunaj (2000) jakbysmet (i Vltavu – 2005; pamatujete?). A africký Nil ho neláká… „Dlouhý je, to jo. Ale jinak je to takový nudný potok…,“ dodává znudeně.

Autor: (mba)