Otakar Janecký: Lev v kleci!

Chodí na každý zápas, bývá hodně nervózní. Možná ho svrbí ruce, třeba by si rád ještě zahrál a Pardubicím pomohl. Hokejový šibal OTAKAR JANECKÝ (46) ale říká, že nemá natrénováno. Se svým typickým úsměvem. Se stejným, s jakým se proháněl mezi mantinely. „A jsem nervózní,“ přiznává.

Rozběhlo se finále mezi Pardubicemi a Spartou? Vzpomínáte na své pardubické tituly (1987, 89)?
„To už je hodně dlouho. Ale to víte, že vzpomínám. Jezdili jsme okolo zimáku a na třídu Míru na kapotách aut, každý měl jedno. Naštěstí nikdo nespadl, jezdili s námi pomalu. To bylo dobré.“

Vyhrají letos Pardubice, nebo Sparta?
„To je strašně těžké říct, je teprve začátek. Obě mužstva jsou zkušená. Ty zápasy budou o Petru Sýkorovi a jemu podobných hráčích. Zastavit ho půjde horko těžko. Bude záležet na štěstí a kdo udělá víc chyb.“

Baví vás role diváka?
„Teď při finále jsem nervózní. Nahoře chodím jako lev v kleci. Vždycky je lepší hrát, než jen postávat bez možnosti pomoct. Ve čtvrtfinále a semifinále jsem jasně věřil v postup. Samozřejmě, i teď věřím ve vítězství Pardubic.“

Nemáte chuť si zahrát, když to vidíte?
„Ne, už ne. To bych musel hodně trénovat. A na to nemám čas.“

Měl byste na extraligu?
„Jéžiši. Radši řeknu, že ne. Nezáleží na tom, jestli bych měl, nebo neměl. Možná kdyby člověk udělal celou letní přípravu, třeba tady s Milošem Říhou? Ale vždyť já už dva roky nehrál.“

Uvolnil jste trochu životosprávu?
„Držím se, ale ta životospráva se stejně uvolnila. Kila si hlídám. Když přibudu, musím shazovat.“

Jste teď víc doma, než když jste hrál hokej?
„Ani nápad. Obchod, politika, zimní stadion. Je toho hodně, jsem pořád z domova.“

Co politika? Jste pardubický zastupitel…
„To je co?! Ta politika. Ne, dělám si srandu. Nebaví mě, ale jsem na začátku. Uvidím, zatím se rozkoukávám.“

Vidíte v extralize podobného šibala, jakým jste býval vy?
„Já hráče zase tak neštuduju. Nikdo nemůže být stejnej jako já, podobně jako já jsem nemohl kopírovat jiné.“

Trénujete v Pardubicích dorost. Jaký jste kouč?
„Mám to říct na plnou hubu?“

Zkuste to...
„Svině! (smích) Myslím v uvozovkách. Kluci mě neoblafnou, ale dokážu i hodně odpustit. Ovšem spíš by mě měli hodnotit kluci, které trénuju. Baví mě to.“

Jste na střídačce nervák, nebo kliďas?
„Já jsem přece kliďas. (po tváři se mu rozlije široký úsměv) Doopravdy. Nadávám jen rozhodčím, ale to budu do konce života.“

Neláká vás trénovat v extralize?
„Samozřejmě, ale o tom nerozhoduji já.“

Slýcháte ještě někdy narážky, že jste měl hlídat Supa, který dal rozhodující gól v sedmém finále se Slavií v roce 2003?
„Je to možné. Ale to je sport. Nevím, jestli mi napíšou až umřu na hrob, že jsem měl být u Supa. Všechno je možné. Já také nevím, proč mě nikdo nehlídal, když jsem dával ve Finsku rozhodující góly. (mávne rukou)“

Co vaši synové, máte z nich radost?
„Ale ano, mám. Hlavně, že jsou zdraví. Ukáže čas, jestli oba budou po mně. Šibalové asi určitě.“