Miro Hlinka: Moje velká finále

Jakou atmosféru má finále ve Finsku? A ve Švédsku? V Česku? A na Slovensku? A na mistrovství světa? Žádný hokejista v Evropě vám to sotva popíše. Až na jednoho. Pardubický kapitán MIROSLAVHLINKA (34) měl velké štěstí, finále hrál téměř všude. To, ke kterému nastoupí teď s Pardubicemi, je ale přece jen výjimečné: „Jsem rád, že jsem lidem ještě ukázal, že hokej pořád umím. Měl jsem období, kdy se mi moc nedařilo. Hlavně po Světovým poháru 2004. To jsem se plácal ve sračkách,“ řekl včera. Takže: Jaká ta předchozí finále byla?

Trenčín 1992, 1993

Stihl jsem poslední federální titul, vůbec první pro Trenčín. To jsem byl bažantem. Vychutnával jsem si to z pozice frajera, kterej se tam jen tak motá. Měli jsme skvělý tým. Pálffy, Jánoš, Petrovický v útoku, Švehla s Bokrošem v obraně. Další slovenské finále už neměla ten náboj, úroveň byla strašně nízká.

MS 2000

Nebylo to výjimečný tím, že se hrálo s Českem, ale tím, že jsme se vůbec dostali do finále. Byl to šok. Jako když český fotbalisti hráli finále EURO 1996 v Anglii. Byli jsme z toho rozhození. Proto jsme neměli velké šance uspět, Češi byli mnohem zkušenější. Dal jsem gól, to je pecka pro každého hráče.

MS 2002

Vyhráli jsme. Bylo to po mojí sezoně v MoDo. Říkal jsem si, jen už žádný prohraný finále. To se mi stalo právě před dvěma lety v tom Petrohradu. Hrál jsem s Jokeritem i nároďákem. A obojí během jednoho měsíce prohrál. To by mě teď trefil šlak. Během dvou let prohrát čtyři finále. Ale parádně nám to vyšlo.

Jokerit 2000

Měl jsem nevýhodu, že jsem neuměl moc anglicky. Vlastně vůbec. Naštěstí tam byl Honza Benda, ten mi strašně moc pomohl. Do finále se s námi nepočítalo. Ale měli jsme dobrej tým, třeba s Esou Tikkanenem. Prohráli jsme s Turku. Ale zážitek úžasnej. Hlavně oslavy. Finové jsou velký pařmeni. A jak se říká v Česku: Dokázali to prodat...

MoDo 2002

To jsem si strašně užil. Byli jsme druhý po základní části. A i play off nám vyšlo. A mně se navíc dařilo. Byla to jedna z mých nejlepších sezon. Zázemí, příprava... Ve Švédsku všechno klapalo na sto procent. Všechno bylo dokonalý. Jen na ten konec. Ale Färjestad jsme nemohli přehrát. Tenkrát hráli skvělej hokej.

Zlín 2004

Vyhráli jsme titul. Ale tam jsem si to neprožil tolik. Hrál jsem tam jen tři měsíce poté, co jsem se vrátil z Dynama Moskva. Byl jsem rád, že mám klub. Ale tam to stálo na Leškovi s Balaštíkem a Hamrlíkem. Kdybych tam byl celou sezonu, tak jsem si to užil úplně jinak. Ale zážitek to i tak byl výborný.