Milan Baroš: Budu se stěhovat!
PRAHA – Přijel se čtyřmi góly z posledních čtyř zápasů a tedy výbornou náladou. „To je pro nás ohromně pozitivní,“ mne si ruce jeho parťák z reprezentačního útoku Jan Koller.
200 m2 s obří terasou! Jen ty bláznivé pruhy musí pryč...
Útočník MILAN BAROŠ (25) má po přestupu zpátky všechno, co poztrácel: Úsměv, sebevědomí i instinkty zabijáka!
Milane, je Francie vážně tak kouzelná?
„Je to paráda, když člověka ráno vzbudí sluníčko! (směje se). Pět let mi mlátily do oken kroupy… Životní styl Francouzů je super, lidi vysmátější - sluníčko opravdu dělá divy! A působí to i na mě.“
A co místní strava?
„Perfektní. Protože bydlím ještě na hotelu, tak se většinou stravuju tam. Ale taky tam občas zajdu do jedné uličky, kde jsou restaurace.“
Francouzi jsou známí, že při jídle nespěchají…
„No, já vždycky u společné večeře čekám, než všichni dojedí. Mám totiž v sobě všechno za deset minut a pak se dívám, jak oni jedí. To se budu muset naučit. Je tam takový zvyk, že se čeká na posledního hráče a od stolu se vstává společně. To v Anglii nebylo.“
Dáte si francouzské víno?
„V klubu neexistuje, že by se k jídlu pilo víno. To není jako u normálních Francouzů, kteří si dají flašku vína k obědu a jdou zpátky do práce.. Blázen do vína jako Šmíca (Vladimír Šmicer – pozn. red.) asi nikdy nebudu.“
Proč jste si ještě nesehnal byt?
„Je velmi těžké sehnat tam něco jen na pronájem. Viděl jsem asi pět bytů a vždycky mi něco nesedělo. Chci hlavně byt s terasou a spíše v centru, abych při procházce do města nemusel jet autem. Nemám rodinu a žít sám v baráku někde za městem by nebylo ideální.“
Je to tak beznadějné?
„Teď jsem jeden našel. Má 200 m2, takže když za mnou někdo přijede, budu ho mít kde ubytovat. Nádherná terasa, výhled na celý Lyon, jen se ještě trošku domlouvám s majitelem na drobnostech. Je to malíř obrazů, má to bláznivě vymalované a nechce to nechat přebarvit.“
Bláznivě…?
„Třeba modrobílé pruhy v obýváku! Taková kombinace mi stačí v klubu (se smíchem), doma by chtěl mít svoje barvy.“
Jak vám jde francouzština?
„Zatím pochytávám slovíčka, základní pokyny na hřišti už znám. Po nároďáku se snad přestěhuju do bytu a tam by za mnou měl chodit učitel. Bude to oříšek… (smích) Je to těžká řeč! Bude to trvat rok, ale je důležité rozumět. Moci se zasmát fórkům v kabině...“
Jaká je v Lyonu parta?
„Naprosto super. Lyon je tím známý, slyšel jsem to už dřív, než jsem tam šel. Kluci jsou výborní, černoši dělají výborné grimasy. Třeba Abidal nebo Wiltord...“
Už jste hrál s mnoha známými fotbalisty. Vnímáte ještě, že hrajete s hvězdami typu Juninha, Govoua či Wiltorda?
„Ta jména jsou velká, ale když ty kluky poznáte, tak zjistíte, že jsou normální. Hrál jsem s Owenem, Gerrardem, proti Zidanemu… Když jsem ho poprvé viděl, tak jsem z toho byl trochu »bum«, ale pak vám to už nepřijde…“
Je Juninho nejlepší fotbalista, s kterým jste hrál?
„No, určitě je nejlepší, co se týká standardek. To je neskutečné! On si to po tréninku vezme a trefuje šibenici za šibenicí. Takovou kopací techniku jsem ještě neviděl. On to kope úplně jinak. Ale je těžké vybrat toho úplně nejlepšího.“
Jste v týmu jediný Čech. Jak řešíte osamělost?
„V Liverpoolu bylo dobré být se Šmícou, protože jsem neuměl anglicky. Ale teď se s Källströmem bez problémů domluvím v angličtině, jako by to bylo česky. A kousek od Lyonu v St. Etienne mám Hajnzíka s Hášou (Marka Heinze a Ivana Haška – pozn). Zrovna minulý týden jsem byl u Heinzů na návštěvě. Pokecali jsme, ogrilovali maso, přespal jsem a druhý den jel na trénink.“
Autor: (ice)
