Tajemství Zázvorkové (†83): Svatba na vozíku a smrt dcery

„Jsem dobrák. Ale trvalo mi padesát let, než jsem se to naučila,“ říkala o sobě s oblibou Stella Zázvorková (†83). V životě neměla na růžích ustláno. Manželství s Milošem Kopeckým trvalo jen rok, v patnácti spáchala sebevraždu jejich společná dcera Jana. Stella to zvládla a diváci ji milovali. Ve čtvrtek by oslavila stovku.
Už její křestní jméno bylo v té době výjimečné, stejně jako ona sama. Maminka se inspirovala v románu, četla zrovna tehdejší bestseller s názvem Stella. Podle něj dceru pojmenovala, avšak očekávala, že bude úchvatná jako ona titulní postava. „Hrdinkou románu byla krásná, vysoká blondýnka, přesně taková, jakou mě maminka chtěla mít. Když ovšem zjistila, že nesplňuji ideál, který si z knihy odnesla, řekla mi zklamaně: Ani stín mé krásy nejsi. Na to jsem jí drze odpověděla: Ale mám šarm, a ten nemáš zase ty. A dostala jsem facku,“ vzpomínala později herečka. Mamince se nezavděčila ani později – snila o tom, že dcera dosáhne vysokého vzdělání, vezme si diplomata a bude nás reprezentovat v zahraničí. Jazyků se Stella sice naučila sedm, včetně latiny, s plánovaným sňatkem to ale nevyšlo – zlákalo ji totiž divadlo.
Nesnášela opozdilce
S maminkou ideální vztah neměla, o to víc tíhla k tátovi, architektu Janu Zázvorkovi, a ke svému staršímu bratrovi. Jmenoval se také Jan a šel po stopách táty, stal se z něj filmový architekt. „Moc hezky se o ni staral. Ve čtyřech letech ji naučil jezdit na koni, bruslit, věnoval se jí. V té době poprvé stanula na jevišti, v ochotnickém divadle,“ vzpomíná historik Pavel Taussig (72), který u příležitosti její »stovky« uspořádal besedu v Divadle ABC. Herečku totiž osobně znal, natočil její Úsměvy. Byla svá. Temperamentní, neřízená střela. „Později vzpomínala, že jako herečka na divadle bývala rušitelkou. Nedokázala potlačit vnitřní přetlak,“ usmívá se Taussig. „Hrála jsem v divadle Xantypu, manželku Sokrata, režíroval to Horníček. Připadala mi moc umírněná. Tak jsem si vymyslela, že při premiéře, při prvním vstupu na jeviště, spadnu ze schodů a budu strašně řvát. Když to Horníček uviděl, tak se sebral a odešel z divadla,“ vzpomínala později herečka. Byla nejen prudká, ale i přísná, na sebe i na ostatní. „Barrandovští řidiči, když ji měli vézt na natáčení, raději parkovali před domem o půl hodiny dřív, než aby přijeli o půl minuty později. To byla nedůtklivá, kolikrát odmítla i jet, trucovala. Byla zaměřená na to, že všichni musí být přesní, jako je ona,“ vysvětluje historik.
Projev Miloše Kopeckého na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců
Svatba jako řemen
Přihlásila se na konzervatoř, nevzali ji. Jak sama říkala, v mládí byla trochu »flink«, nedostatečně se připravila. Snu o herecké kariéře se ale nevzdala a nastoupila do hereckého studia slavného režiséra E. F. Buriana. „Dělal hodně avantgardní věci. Takže při své divadelní premiéře jsem hrála němou trojroli – dveře, schody a portiéru. A Vlastník Brodský hrál klíč,“ líčila. Ještě za války, kdy byl Burian v koncentračním táboře, přešla do Divadla Větrník. Tady se poznala se svým osudovým mužem – Milošem Kopeckým. Vzplála obrovská láska, především ze strany Stelly, následovala velkolepá svatba, i přes nevůli jejích rodičů. „Herci z Divadla Větrník tehdy ze svatby udělali obrovskou recesi. Vzali vozík z Dobrého vojáka Švejka, do kterého si sedla nevěsta, Miloš ji tlačil a všichni rozjařeně táhli Prahou,“ líčí Taussig. Manželství vydrželo rok, pak přišel rozvod. Dceru Janu, kterou pak vychovávala, porodila až poté.
Smrt jediné dcery
Na Miloše Kopeckého nikdy nezanevřela, v občanském průkazu si nechala jméno Stella Kopecká. Sice se nevdala, i když on se oženil ještě třikrát, sama ale nebyla. „Měla několik vážných vztahů, ale nikdy to neskončilo sňatkem,“ prozrazuje Taussig. O Kopeckém mluvila vždy krásně, společně překonali i nešťastnou sebevraždu dcery Jany. Ta trpěla nedostatkem času a zájmu rodičů, párkrát vyzkoušela demonstrativní sebevraždu. Chtěla na sebe upozornit. Jenže jednou se maminka při návratu z divadla zdržela. Jana si otočila kohoutky s plynem a už jí nebylo pomoci. Bylo jí patnáct let. Pozdější návrat si Stella celý život vyčítala. Aby se z toho dostala, vrhla se naplno do práce, točila jeden film za druhým. „Miloš Kopecký byl velice zvláštní etapou mého života, která skončila smutným odchodem naší dcery. Oba je mám ukryté v sobě ve zvláštní kazetě, kterou málokdy otevírám,“ dodávala později.
Výročí smrti Stelly Zázvorkové: Připomeňte se její život a role!