Šokující zpověď českých dětí: Jedli jsme jen strouhanku s vodou...
4 fotografie
Učitel mi vyhrožoval… Jedla jsem strouhanku s vodou… Modelkou v Japonsku… Chybíš mi, táto! I takové příběhy najdete v nové knize Studenti píšou knihu. V knize, o které sám autor Václav Jan Novák tvrdí, že na jeden zátah jí přečte jen borec! Děti zde totiž anonymně odhalily i ty nejtajnější příběhy.
O lásce k mrtvému otci
Když se zeptáte autora, který příběh by čtenářům doporučil, začne vypočítávat jeden za druhým. Když by ho člověk nezastavil, pokračoval by až do konce – k poslednímu 204 příběhu. Jako úplně ten první ale jmenuje příběh od autorky S. Š. z 9.C, která popisuje lásku ke svému zesnulému otci a návštěvu jeho náhrobku:
„Otřásla jsem se, když jsem před sebou spatřila svůj cíl. Suchá cestička hřbitovem vedla k nepatrnému náhrobku, který skrýval největší bolest… Já nejsem jako všichni ostatní. Nemám tajná přání v podobě krásných kluků, drahých telefonů nebo spousty kamarádů, já toužím po jediné věci, i když vím, že se nikdy nesplní. Toužím po objetí, PO OBJETÍ SVÉHO TÁTY. Toužím cítit jeho strašlivou voňavku, která mi dráždila nos, touží znovu spatřit jeho laskavé oči. Toužím se schovat do jeho silných paží, které mě ochrání před celým světem. ZA JEDNO TAKOVÉ OBJETÍ, POHLED, POCIT, BYCH DALA COKOLIV NA SVĚTĚ…“
O pohledu dětí na politiku
„Když jsem si tento příspěvek četl, zastyděl jsem se, že tohle dokáže napsat dítě. Myslím, že takovýto text by mu záviděl kdejaký autor politické rubriky,“ říká Václav Jan Novák. Další příběh, který stojí za přečtení se jmenuje Vláda a politici:
„Elita republiky se proměnila ve stádo chamtivých prasat peroucích se o koryto a cákajících na sebe navzájem bláto. Lžou, nadávají na sebe, uplácejí se a plácají dohromady nesmyslné zákony, které ani nedávají smysl. Pak všichni dostanou jejich měsíční šesticiferný plat, což jim ale zřejmě nestačí, o čemž svědčí i jedna krabice od vína…“
O smutném dětství
„Neměli jsme pořádně co jíst, můj jídelníček tvořily většinou dvě housky, většinou suché nebo s máslem a jinak i někdy strouhanka s vodou…“ I takové věty se najdou v příběhu od třináctileté Ivanky. Její maminka jí a jejímu nevlastnímu bráchovi našla nového tatínka, od té doby se ale rodině začala špatně dařit. Situace došla do takové fáze, že holčička nechodila v sedmi letech do školy a přišla si pro ni sociálka a odvedla do dětského domova. „Asi po roce se o tom dozvěděl můj táta, který o tom do té doby nevěděl. A ozval se a uvažoval o tom, že by si mě s jeho přítelkyní vzali na barák.“ A u tatínka nakonec bydlí dodnes…
O dětské modelce v Japonsku
Ve čtrnácti letech se sbalila a vyrazila hledat štěstí jako modelka v Japonsku. To je příběh autorky A. A. „První týden byl neskutečně složitý! Musela jsem si zvykat na nové jídlo, nový jazyk, novou kulturu, chování i na nové lidi a hlavně práci… Ze začátku mi bylo smutno, stýskalo se mi, ale pak jsem si řekla, že tohle je můj novej život…“
4 fotografie
