Umělé oko není skleněnka! V zimě přimrzá k víčku!
PRAHA – Zuby i oko na noc do skleničky? „Skoro tak se to dá říct. Oční protézy je totiž třeba každý den vyndávat a čistit,“ říká Ronald Szarvas, který se jako jeden z mála v Česku věnuje výrobě »umělých očí«.
„Oční protéza není bílá kulička s modrou, zelenou či hnědou panenkou, jak si ji někteří představují,“ osvětluje Szarvas.
„Lidé nejčastěji přijdou o oko po operaci nádoru než po úrazu. Nefunkční oko může zůstat v očnici, očním důlku. Nevýhodou je, že většinou šilhá. Někteří lidé mají v oku, které nevidí, takové bolesti, že se ho raději vzdají,“ uvádí primář očního oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice Karel Sedláček.
Po vyjmutí oka se prostor v očním důlku, sám vyplní tkání a pod víčky zůstane pouze štěrbinový prostor, do kterého se protéza nasadí. „Při odstranění oka ale do očnice dáváme kulatý implantát, k němuž se přišijí čtyři základní svaly, které protézou umožní trochu pohybovat,“ doplňuje Sedláček.
Protéza je tak jen několik milimetrů silná »šlupička« ve tvaru oka. „Stále ještě existují skleněné protézy, ale častěji dávají lidé přednost protézám akrylovým. Mimo jiné proto, že nestudí a nerozbijí se,“ popisuje Szarvas. Barvami se dá docílit až sto padesát různých odstínů panenky. „Spolu s panenkou je třeba namalovat také bělmo se všemi žilkami. Ani barva bělma není u všech lidí úplně stejná,“ dodává Szarvas.
I po odstranění oka se nadále vytvářejí slzy, které jsou pro existenci protézy velmi důležité. Vedou ale také k tomu, že ve velkých mrazech může skleněné oko přimrzat k víčku.
