V Protivíně mají ale atrakce! Lebky za miliony!
10 fotografií
Takovou kostnici jste neviděli. Lebky, hnáty, rohy, parohy, pařátky… Tady by si užili čarodějnice a jiní okultní šílenci. Až z toho všeho jde strach.
Malé jihočeské městečko Protivín se může pochlubit hned dvěma raritami: krokodýlí zoo s 22 druhy těchto ohrožených predátorů, což se ale všeobecně ví. Ale také unikátním muzeem lebek a koster! Obě »atrakce«, které ročně přitahují tisíce turistů, má »na svědomí« Miroslav Procházka (49).
Splnil si dětský sen
Všechno to začalo klučičím sněním o chovu krokodýlů. No uznejte, není to potřeštěný nápad? Paktovat se s ještěry? V jedenácti letech se Miroslav Procházka ale skutečně začal o tyto prehistorické plazy starat v přírodovědném kroužku v Písku. A láska ke zvířatům už ho neopustila.
„V šestadevadesátém jsem tedy začal krokodýly chovat. Vygradovalo to až odvážnou myšlenkou otevřít si v malém městě vlastní krokodýlí zoologickou, což se mi v roce 2008 povedlo,“ líčí celou historii Miroslav Procházka, absolvent vysoké zemědělské.
Aby nezůstalo jen u jedné vášně, s rozrůstáním krokodýlí zoo se zrodila i další záliba chovatele – sbírání lebek a koster.
„Nejprve jsem chtěl sbírat jenom aligátoří a krokodýlí lebky. Pořídit si takhle specifickou sbírku bylo ale velmi nákladné. Začal jsem proto sbírat všechny pozůstatky z živočišné říše. Dnes mám přes dva tisíce lebek a kompletních koster obratlovců a tisíce dalších exponátů, které zatím ukrývám ve stovkách krabic a škatulí,“ vysvětluje sběratel.
Rohy za 25 milionů!
Nejvzácnější exponáty – například rohy nosorožců – musel Miroslav Procházka nahradit sádrovými odlitky.
„Dnes už jsou to doslova najaté gangy, které kradou vzácné rohy vyloženě na zakázku. A není se co divit. Hodnota desetikilového rohu je zhruba 200 tisíc eur (téměř 5 milionů Kč, pozn. red.).
Pět nosorožčích rohů jsem proto raději schoval do banky a nahradily je sádrové imitace. Na bezpečnostní schránky jsem ale kvůli velkým rozměrům rohů musel čekat několik měsíců. Něco takového se zřejmě do bankovního trezoru neukládá každý den,“ líčí s úsměvem sběratel.
Rohy jsou jak známo cenné i pro údajnou afrodiziakální schopnost (píšeme na jiném místě). Možná je to pověra, že rozemleté na prášek mají podporovat libido, jenomže vysvětlujte to někomu, když jde o superkšeft.
Hroší láska až za hrob
Expozici obohatily i pozůstatky nosorožců tuponosých – samce Dana a samice Saši. Jejich domovinou byla původně africká rezervace. Do Dvora Králové je přivezl Ing. Josef Vágner z jedné ze svých expedic a nakonec dožili v ústecké zoo. Pár tvořili celých 27 let.
O tom, že to byla láska jako z červené knihovny, není pochyb, samec Dan se totiž nechoval jako typický promiskuitní nosorožec. Naopak odmítal ostatní samice a byl celý život věrný pouze Saše, se kterou zplodil tři potomky. Když Saša v roce 2008 po vleklé chorobě zemřela, zdravý Dan ji za týden následoval do zvířecího ráje, zahynul steskem.
Láska však přetrvala i po smrti. Pan Procházka skelety rekonstruoval a vystavil. Ostatky obou zvířat totiž spolu bok po boku sdílí jednu místnost v protivínském muzeu.
Lebka »Vetřelce«
Mezi stovkami »trofejí« nejrůznějších tvarů je nepřehlédnutelná drobná lebka s nebezpečně vyhlížejícími zuby. „Nezdá se vám být nějak povědomá?“ ptá se sběratel.
„Tahle barevná rybička žijící na korálových útesech se jmenuje ostenec tichomořský. Proslavil ji americký scifi film Vetřelec. Tvůrce totiž její hrozivé zuby inspirovaly k vytvoření vesmírné příšery. Jsem moc rád, že v mých »pokladech« nechybí,“ pyšní se pan Procházka.
10 fotografií
