Tohle už nejsou plány snílků, ale řešení problémů... Bydlení pro vyhnance!
V Nedělním Aha! už jsme vám několikrát ukázali návrhy různých světových architektů, kteří se snažili vymyslet způsob, jak by v budoucnu bylo možné, aby lidé žili na vodě, protože půdy ubývá a mořské vody kvůli tání ledovců spíše přibývá.
Další obří společnost ale plánuje vývoj těchto měst pro všechny, kteří nemohou z politických nebo náboženských důvodů žít na pevnině.
Vnuk slavného dědy
Seasteading Institute je společnost zabývající se ekonomikou, životním prostředím a také sociální politikou. V jejím čele stojí mladý muž jménem Patri Friedman. Pokud vám toto jméno někoho připomíná, je to proto, že Patri je vnukem slavného pravicového ekonoma Miltona Friedmana, nositele Nobelovy ceny za ekonomii. Patri je geniální matematik a počítačový odborník a na celý problém plovoucích měst se dívá očima politika.
Plovoucí města podle jeho vzoru jsou totiž spíše jakési samostatné státy, sám je nazývá mikronárody. Počítá totiž s tím, že budou obývány lidmi, kteří nemohou žít na pevnině z politických, nebo ekonomických důvodů, jako třeba migranti ze zemí třetího světa, etnické menšiny, náboženské sekty, homosexuálové, kterým v islámských zemích hrozí smrt atd.
Plovoucí města by ale podle Friedmana fungovala například i jako nemocnice pro lidi, kteří nemají ve Spojených státech zdravotní pojištění, a těch rozhodně není málo, podle statistik až 65 milionu! Byla by totiž vybudována na volném moři v mezinárodních vodách, kde se neplatí daně.
Ještě si počkáme
Pokud už nadšeně vybíráte peníze z banky, pevně rozhodnuti odstěhovat se na širé moře, ještě chvíli počkejte. Podle nejoptimističtějších odhadů se totiž s budováním těchto měst začne nejdřív za padesát let. Důvodů je více. Jedním z nejdůležitějších je to, že každý stát má podle dohody výlučnou hospodářskou oblast až 200 km od svého pobřeží.
Dá se to prý ale vyřešit tak, že města budou v podstatě registrována jako lodě v některé zemi, která to umožňuje bez daňových požadavků, tak jako se dnes lodě registrují například v Libérii. Taková loď potom může plout kdekoliv bez ekonomického dohledu, pokud se vyhýbá výsostným vodám 12 km od pobřeží.
Další problém je samozřejmě čistě technický, postavit takové město bude nejenom drahé, ale i velmi náročné. Inženýři a architekti již mají několik variant, jak by to mělo proběhnout, zatím probíhají jenom teoretické zkoušky.
Problémem je ale i pohled do minulosti. Většina pokusů vytvořit nějaké malé společenství či komunity založené na ekonomice se dříve či později ukázalo jako utopie. Není tedy vůbec jasné, jaký politický systém by vlastně tato mořská města měla.