Lenochodí život hlavou dolů: I srst mu roste obráceně!
Nikdy byste nevěřili, jak příjemné je občas se jen tak pověsit hlavou dolů ze stromu a relaxovat. U nás lenochodů je to takhle běžné. My jsme vůbec divná zvířata. Lidé se nám smějí, ale nám je to jedno. Jsme spokojení a jen tak něco náš nerozhází.
Já že jsem líný?
Lidé tvrdí, že jsem prý líný. Ale není to pravda! Prostě jenom nemám zapotřebí nikam spěchat. Celý život trávím v korunách stromů, kde visím na svých svalnatých nohách. Dokonce i srst mi kvůli tomu roste opačně, takže když prší, voda pěkně stéká směrem od břicha k hřbetu a já nepromoknu. A když chci, umím se pohybovat rychlostí i 3 km/h. A pak že jsem lenoch.
Já a můj žaludek
Mám obrovský žaludek, do kterého celé noci posílám větvičky, listí a plody, ale občas si smlsnu i na nějakém plazovi nebo obojživelníkovi, pokud není moc rychlý, samozřejmě. Když se mi žaludek naplní, zabírá celé břicho. Na záchod si skočím tak jednou za deset dní, ale když nejdu celý měsíc, také se nic neděje. A taky mi hrozně kolísá teplota. Během jednoho dne se klidně pohybuje mezi 27–35 °C. To jsem potom ale úplně strnulý a vypadám, jako když spím zimním spánkem.
Na zem ne
Když sežeru všechno, co na stromě najdu, musím přelézt na jiný. Jenže to je problém, protože na zemi se ani nejsem schopen postavit na nohy. Musím se tedy ke svému novému stromu doplazit po břiše a každý dravec, který jde kolem, si na mně může smlsnout. Proto ze stromu slézám, co nejméně to jde.
Mě neuslyšíte
Lidé dlouho tvrdili, že jsem němý. Ale to není pravda. Vydávám totiž velmi vysoké zvuky, které lidské ucho neslyší. Skvěle slyším a mám výborný hmat, ale oči a nos mi moc nefungují. Žiju samotářsky, ale když mám chuť se rozmnožovat, začnu vydávat zvláštní zvuky, které slyší jenom má vyvolená.
