Jana Zemlerová (41): Za mou rakovinu může Černobyl

Janino trápení začalo v roce 1997, kdy jí bylo 29 let a spolu s manželem vychovávali devítiletou dceru. Zničehonic se začala cítit unavená a na krku se jí udělaly boule. Lékaři zjistili, že trpí Hodgkinovým lymfomem ve třetím stadiu ze čtyř. Nemoc Janě napadla mízní uzliny na krku a v podpaží, a ona proto rychle nastoupila na chemoterapii. „Že mi slezly vlasy, to mi bylo fuk, ale bylo mi strašně blbě. Dáte si jen lžičku heřmánkového čaje a vyzvracíte pět litrů páchnoucí zelené tekutiny. Slezou vám sliznice v celém těle, jazyk se sloupe a nemůžete jíst,“ popisuje Jana, kterou v tu dobu přesto nikdy nenapadlo, že by mohla umřít. Po chemoterapiích, které trvaly půl roku, ještě podstoupila 21 ozařování, aby se nemoc nevrátila. Krátce po uzdravení se jí ale rozpadlo manželství. „Můj první manžel mě nepodržel. Říkal, že jsem jedna velká antikoncepce a že se na mne nemůže ani podívat. Třeba se mi stalo, že jsme byli někde na veřejnosti a on mi sundal paruku a vzteky ji zahodil,“ popisuje Jana.

Dalších sedm let měla Jana klid, našla si nového manžela, pracovala. Před Vánocemi v roce 2004 se jí udělaly boule na krku znovu. Odborníci jí diagnostikovali Non Hodgkinův lymfom, který způsobuje vážná krevní onemocnění. „Měsíc jsem byla v umělém spánku. Měla jsem tři procenta naděje na přežití. Můj současný manžel mě tehdy ohromně podržel,“ vzpomíná.

Další vážné zdravotní potíže přišly v říjnu 2007. „Začala jsem mít hrozné bolesti v kolenou, lékaři si mysleli, že mi po chemoterapiích odumírají kosti, a do kolena mi dali umělý kloub. Nakonec ale zjistili, že mám zhoubné lymfomy i v nohách. Dostala jsem další chemoterapie, měla jsem příšerné bolesti a tentokrát mě nemoc psychicky poprvé sebrala. Bylo mi líto, že ostatní ženské chodí do práce, jezdí k moři a já tu ležím v posteli. Poprvé v životě jsem měla pocit, že asi umřu,“ vzpomíná Jana. Nicméně po chemoterapiích se vše opět podařilo zvládnout.

Ani to ale nestačilo. Při dalším vyšetření lékaři zjistili, že má zhoubný nádor štítné žlázy, který letos v červnu odebrali. O týden později pak Jana vdávala dceru. „Byla jsem šťastná, že jsem se toho dožila. Strašně jsem si tu svatbu užila. Dcera je spokojená a má skvělou práci v zahraničí. Byla to pro mne ohromná odměna za všechno utrpení,“ říká.

Podle lékařů Fakultní nemocnice v Hradci Králové může za všechny její nemoci výbuch jaderné elektrárny v Černobylu. Zdravotní stav paní Jany teď rozhodně není ideální, ona sama ale vše snáší velmi statečně. „Za všechnu péči bych chtěla poděkovat panu doktoru Davidu Beladovi a sestřičkám z hradecké nemocnice. A co by poradila všem podobně postiženým? „Určitě o všem mluvte a nedržte to v sobě. A dejte si pozor na léčitele. Já bych je zavírala, protože jsou to podvodníci,“ uzavírá.