Anežka (60): Měla nádor, ale lékařka ji nechtěla poslat na mamograf
Zeptáte-li se onkologa co dělat, abyste neonemocněli rakovinou, poradí: dbejte na prevenci. Nejde jen o to nekouřit, zdravě se stravovat, nebýt obézní, sportovat, ale i chodit na preventivní vyšetření, která jsou zdarma a mohou nemoc objevit ve chvíli, kdy je léčitelná a snadno vyléčitelná. Někteří praktičtí lékaři a ambulantní specialisté si však myslí své a pacienty na prohlídky nechtějí posílat. Anežka Veselá (60) z Ořechu u Prahy se tak z rakoviny vyléčila jen díky své tvrdohlavosti.
V prosinci to bude už 5 let. „Tenkrát jsem zašla ke své gynekoložce, aby mě poslala na mamograf. Byla jsem tam rok předtím a mamoložka mi tehdy, vzhledem k mému nálezu, doporučila kontrolu po 12 měsících,“ začíná vyprávět svůj příběh Anežka. Se zlou se však potázala, její gynekoložka je totiž jedním z lékařů, kteří si myslí, že preventivní vyšetření pacientům škodí...
„Vyslechla jsem přednášku o škodlivosti mamografu, zbytečném vyhazování peněz, obtěžování odborníků. Jsem v podstatě mírumilovný tvor, ale ta příkrá slova mě tak namíchla, že jsem trvala na tom, že mě buď na mamograf pošle, nebo si budu na její chování stěžovat,“ popisuje Anežka zážitek z ordinace.
Možné stížnosti se doktorka zalekla, a tak žádanku na vyšetření nakonec vypsala. Anežka se hned objednala. „Dostala jsem termín 13. prosince. Ani nevím, jestli to byl pátek, nebo ne. Na poliklinice mi nejdřív udělali vyšetření na mamografu, následovalo sono a pak dlouhá debata mezi přivolanými lékaři. Cítila jsem, že není něco v pořádku. A také nebylo...“ líčí těžké chvíle. Za dva dny ji objednali na odběr vzorků – biopsii. Potom nastalo dlouhé čekání na vynesení konečného ortelu. Byl krutý, šlo o zhoubný nádor. Naštěstí v počátcích. „Jakmile jsem se dozvěděla diagnózu, šlo vše ráz na ráz. Operace v pražské vojenské nemocnici a následná léčba na onkologii, kde jsem dostala 32 dávek ozařování. Jednání všech lékařů a sestřiček bylo pak již špičkové,“ vypráví Anežka.
Nad vodou ji po celou dobu drží rodina. Kvůli nemoci totiž přišla o práci, musela do plného invalidního důchodu, ale přesto říká, že žije plnohodnotný život. „Přestěhovali jsme se do domu, starám se nejen o manžela, ale i o rodinu dcery, mám bezva vnuka Ríšu. Časem jsem si na nemoc zvykla, rakovinu beru jako nutné zlo a přestala jsem se bát smrti. Ale vzteku na gynekoložku jsem se nezbavila dodnes. Kdybych se byla zalekla a netrvala na vyšetření, už jsem tady vůbec nemusela být,“ dodává Anežka.
