Byla kluk, teď je holka. Miluje ale pořád ženy!

Neuvěřitelně složitý příběh cesty za štěstím Jany, hokejistky z Neratovic

● 34 let byla mužem
● Kvůli změně pohlaví přišla o vztah
● Rodiče s ní nemluví
● Teď je lesbičkou a je šťastná!

Před čtyřmi roky podstoupila změnu pohlaví z muže na ženu a pokud si někdo myslí, že kvůli svádění mužů, tak se plete. Janu i nadále muži nevzrušují, dál vyhledává ženy. Jen se poněkud složitou cestou dopracovala k tomu, že se z ní stala skutečná lesbička. Dříve Jan, dnes Jana, o sobě mluví už zásadně jen v ženském rodě, a to i když vypráví o období, kdy byla ještě mužem...

Sex jako muž?
Musela mě opít!

Že se necítí úplně ve své kůži, začala Jana pociťovat tak od třetí třídy. Tenkrát ale ještě jako Honza, který vůbec netušil, o co jde. Jako kluk si rád hrál s panenkami a lákalo ho oblečení mladší sestry. „V dospívání mě holky balily samy, já jako kluk jsem se o ně nezajímala. Nebylo to pro mě v té mužské roli nic lákavého,“ vzpomíná Jana, která studovala na keramickém učilišti v Karlových Varech, kde byla ve třídě drtivá převaha dívek. Také o panictví přišel tehdy osmnáctiletý Honza komplikovaným způsobem. Aby vůbec k něčemu došlo, musela ho dotyčná dívka nejdříve opít. „Nebylo to pro mě nic moc, jako muž jsem to pak zkusila se ženou ještě jednou, se stejným výsledkem,“ dodává Jana. Cítila se zkrátka ženou, ale muži ji sexuálně nepřitahovali. Toužila vždycky jen po ženách, lákaly ji paradoxně jako lesbu v mužském těle. S muži se jen ráda baví, a to je vše.

Jako žena se cítí skvěle

K doslova radikálnímu řezu v podobě změny pohlaví se Jana rozhodla až ve svých dvaatřiceti letech. Před tím žila ještě jako muž s přítelkyní, i když v sexu fungovaly jako dvě ženy. „Starala jsem se o děti, vařila jsem a co se týče sexu, ten byl ryze ženský. K souloži nikdy nedošlo. Asi to bylo mé přítelkyni divné, ale nikdy jsme se o tom nebavily. Ta se pak o mých záměrech na změnu pohlaví nějak dozvěděla, a tak jsme se rozešly. Asi jsem jí tenkrát dost ublížila, že jsem jí to neřekla na rovinu,“ komentuje svůj poslední vztah před zásadní operací Jana.

Dali mi neutrální jméno

Nejdříve navštívila sexuoložku Hanku Fifkovou, následoval pohovor, životopis a další formality. Rok chodila na pozorování a po roce prodělala hormonální léčbu. Také změnu rodného čísla v občanském průkazu si musela vyřídit už před operací a ke slovu přišla i schvalovací komise. Rok také žila s jiným jménem, které muselo být neutrální. „V mém případě Nikola Teršů. Nikola je totiž stejné pro muže i ženu. Po operaci si pak na matrice zvolíte nové,“ vysvětluje. Teprve potom došlo k tolik očekávanému zákroku. Ten se však neobešel bez komplikací. „Praskla mi jedna cévka, dlouho jsem krvácela, ale v pražském Motole jsou na to dobří. Když jsem se pak probudila na JIP po operacích, zažívala jsem nádherný pocit,“ vzpomíná Jana. Konečně se stala ženou! Kromě změny tělesné (po hormonální terapii jí narostla prsa a zmizelo ochlupení) došlo i ke změně psychické. Je citlivější a například u romantických scén v televizi si spolehlivě popláče. V posteli by dnes už nikdo nepoznal, že Jana byla někdy mužem. Při sexu prý může dokonce docílit i orgasmu. Chutě na jídlo jí však zůstaly stejné jako ty mužské.
A pokud vás zajímá, kdo platí tak nákladnou operaci, tak to byla pojišťovna. V zahraničí si obvykle změnu pohlaví musí hradit operovaný sám.

Ze strejdy se stala tetou

Na změnu pohlaví si Jana zvykla hned. Oddychla si, že už to má za sebou a pocit to prý byl skvělý. „Byla to velká úleva. Nová zkušenost je pro mě i občasná návštěva gynekologie,“ směje se Jana. Ne vše ale je a bylo tak růžové.
S pochopením se nesetkala u svých rodičů. „Zpočátku jsem si myslela, že to nebudou brát nijak tragicky, ale nakonec se s tím nevyrovnali. Momentálně se vůbec nestýkáme. U táty jsem potom sice ještě pracovala, ale pořád mě oslovoval v mužském rodě. Myslí si, že to ode mě bylo zbytečné. Sestra to vzala v pohodě, místo bráchy má teď sestru a její dvě děti místo strejdy tetu,“ vysvětluje Jana svou novou roli v rodině. Také když potká někoho ze známých, kteří o její přeměně nevěděli, bývá to šok. Život muže a ženy nesrovnává, na muže má zcela vyhraněný názor. Přijdou jí zkrátka úplně jiní. Přítelkyni momentálně nemá, bydlí sama. Má náročné zaměstnání, po republice rozváží psí a kočičí potravu a mnohdy je za volantem od rána do večera. Do toho hokejové tréninky. Jen občas zajde do nějakého klubu pro homosexuály a lesbičky.

Hokej hrála za kluky i za ženy

S hokejkou začínala Jana v Neratovicích nejprve za místní přípravku ještě jako Honza a po letech se na led vrátil jako trenér žáků. Po operaci již hraje za ženský tým a v zápase dává i pět gólů. V útoku hraje tvrdě na tělo, a tak se občas nevyhne posměškům z úst soupeřek, které o její přeměně většinou vědí. Když ji chtějí podráždit, zavolají na ni Honzo. „Mrzí mě to, ale co mohu dělat. Od spoluhráček si také občas vyslechnu nějaké vtípky, ale jen v dobrém. Vědí, že jsem na ženský, ale nevadí jim to. Existují určitá pravidla, která se neporušují,“ zdůrazňuje Jana. Na otázku, zda se necítí jako zrádce mužského pokolení, odpovídá jednoznačně: „Teď se cítím mnohem lépe než chlap. Jsem svobodná a šťastná. Berte to tak, že vás je o jednoho méně,“ uzavřela Jana povídání s redaktorem Nedělního Aha! nakonec.

MUDr. Jan Cimický:
Je to velmi neobvyklé!

„Tento jev se označuje jako transsexualismus. Na světě existuje 6 promile lidí, kteří mají nedostatečně vyvinuté sexuální cítění. Aby bylo sexuální cítění člověka v pořádku, musí být v souladu následující čtyři důležité prvky: vnější pohlavní znaky, vnitřní pohlavní znaky, genetické pohlaví a psychologické pohlaví. Pokud tomu tak není, mohou se někteří jedinci cítit doslova jako zajatci ve vlastním těle, což se stalo i v popisovaném případu. I zde došlo k nedokonale vyvinutému sexuálnímu cítění, a proto se někomu může jevit následující postup příliš komplikovaný.“

Autor: Jaroslav BENDA
Foto Aha! – Jaroslav Benda, Karel Kopáč, Josef Mašek