Otřesné případy kšeftování s novorozeňaty - České děti na prodej? »Kus« za pouhých 20 tisíc!

Cena, za kterou si u nás cizinci »kupují« děti, aby díky nim mohli v Česku zůstat, je v průměru 20 tisíc korun! Nedělnímu Aha! se podařilo zjistit, že takových případů už se odehrály stovky! Své o tom ví i vedoucí péče o děti a mládež na mosteckém magistrátu Eva Weissová. Ve správní oblasti Mostu a přilehlých vesnic kvetou tyto nekalé praktiky již několik let...

V čem fígl fiktivního otcovství vlastně spočívá?
„Jde vlastně o prodané otcovství, kdy se matka na této nelegální transakci nezákonně obohatí o zhruba 15 až 25 tisíc korun. V praxi to vypadá tak, že na matrice je zapsán jako otec například Vietnamec, který však evidentně nemá s narozeným dítětem nic společného. Miminko je mnohdy modrooký blonďáček nebo Rom a jmenuje se po fiktivním otci Nguyen, což je jméno, které nosí snad osmdesát procent Vietnamců. Něco jako u nás Novák. Podvod spočívá v tom, že matka obdrží od fiktivního otce za dítě, které má ve skutečnosti se svým partnerem, finanční odměnu. Cizinec tím zase na oplátku získá výhodu, která mu zakládá právo v podobě povolení k trvalému pobytu.“

To znamená, že partner té ženy o obchodu ví?
„Jde o dohodu. Konkrétně v Chánově žije romský pár, který má osm dětí. Všechny, až na jedno, mají společné příjmení, jen jedno se jmenuje Nguyen. Neznamená to ale, že podobné obchody jsou jen výsadou Romů. Většinou to praktikují matky ze sociálně slabšího prostředí. Otcovství mimo manželství totiž vzniká souhlasným prohlášením »otce« a matky dítěte před matričním úřadem. Je to nejjednodušší způsob. Dlouho se s tím nedalo nic dělat, protože léta neexistoval právní názor na fiktivní otcovství. Od loňského července se ale již jedná o trestný čin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky a dopouštějí se ho matky, které tímto způsobem porušují i Úmluvu o právech dítěte, totiž o právu dítěte znát svého otce. Ve věci už padly první odsuzující verdikty.“

Lze tedy již v takových případech nařídit zkoušku DNA?
„Ano, ale další postup už je v kompetenci cizinecké policie. My například varujeme matky a partnery, u nichž je podezření, že roli fiktivního otce už jednou praktikovali.“

Kolik takových případů fiktivního otcovství asi existuje? Figurují v nich pouze Vietnamci?
„Za posledních zhruba deset let se jedná o stovky případů. Neznám případ, kdy by fiktivní otec nebyl Vietnamec.“

To pak platí cizinec matce dítěte, se kterým nemá nic společného, i alimenty?
„Většinou se někam ztratí, a protože se mnohdy viděli jenom na matrice, dotyčná žena ani neví, kde se momentálně nachází. Jsou ale i případy, kdy fiktivnímu otci stojí za to vyplácet ženě pravidelně nějakou symbolickou částku. Třeba v podobě pěti set korun měsíčně. Některé matky si také brzy uvědomí, že udělaly chybu, a podávají návrhy na popření otcovství. Zjistí, že sice získaly jednorázovou sumu peněz za prodané otcovství, ale protože dítě má tím pádem otce, mají pak dlouhodobě krácené sociální dávky na dítě.“

Fiktivní otcovství je samostatná a pro mnohé naše občany neznámá kapitola. V čem vaše práce v oblasti péče o děti a mládež vlastně spočívá?
„Jde o ochranu dětí v tom nejširším slova smyslu. V našem regionu s vysokým počtem nezaměstnanosti a nejnižší vzdělaností obyvatel se všechny tyto sociopatologické jevy dotýkají zejména dětí. Rodiče berou často svou zodpovědnost k dětem na lehkou váhu. Nejobvyklejší náplní naší práce je tudíž kolizní opatrovnictví, kdy na žádost soudu prošetřujeme výchovné poměry dětí a zaujímáme stanoviska k jejich stávající i následné výchově. Osobně zastupujeme děti u ústních soudních jednání a navrhujeme soudu další důkazní prostředky v jejich nejlepším zájmu. Soudu navrhujeme také výchovná opatření a samozřejmě i předběžná opatření, pokud usoudíme, že zdraví či život dítěte je ohrožen a úprava jeho poměrů nesnese odkladu. Snažíme se pomáhat ohroženým rodinám, sanovat rodiny již postižené, například umístěním dítěte mimo rodinu. V těchto aktivitách nám velmi pomáhají některé neziskové organizace, zejména místní Diakonie v rámci realizace svého projektu.“

Jaká je ve vašem regionu situace v oblasti týraných dětí?
„Statistika se nám v těchto případech rok od roku navyšuje, dokonce máme na tyto případy specialistku. Druhů týrání dětí je ale celá řada. Patří sem například i děti zanedbávané emocionálně a týrané psychicky a také děti týrané systémově. To znamená poškozené systémem, který byl původně určen k jejich ochraně. Do kategorie sexuálního týrání patří i případy, kdy dítě mladší 15 let má pohlavní styk. Týrání dětí není ani náhodou výsadou sociálně slabé populace, v těchto případech to bývá nejčastěji zanedbávání. Týrání se dopouštějí i pracovně velmi zaneprázdnění rodiče. Svému dítěti upírají svou osobní účast na jeho každodenním životě, tolik potřebné láskyplné kontakty a uplácejí je drahými, leckdy nevhodnými dárky, kterými vykupují své svědomí. U romské populace se v kategorii týrání jedná většinou o zanedbávání a sexuální kontakty osob mladších 15 let.“

Co vás v poslední době obzvlášť trápí?
„Zatímco před deseti lety byly problémem matky alkoholičky, dnes jsou to pro změnu narkomanky. Případy mají, bohužel, značně vzrůstající trend. Vzhledem k tomu, že matka fetuje v období gravidity, přenáší závislost na dítě. Případů je hrozně moc. Teď tu máme zrovna čerstvý případ, kdy matka závislá na pervitinu přenesla na miminko žloutenku typu C (neléčitelná forma žloutenky – pozn. redakce). Pokud fetují oba rodiče, většinou se z nedostatku peněz zapletou i do nějaké trestné činnosti nebo dealerství drog a jeden z nich skončí ve vězení. Evidujeme však i případy, kdy matka z lásky ke svému dítěti svůj životní styl změnila a ze závislosti se vymanila. Tyto případy nás přirozeně v našich snahách posilují.“

Nemáte strach při návštěvě některých rizikových rodin, třeba narkomanů nebo psychopatů?
„Beru rizikový příplatek ve výši 500 korun (smích) a absolvovala jsem výcvik v komunikaci. Zatím jsem to zvládla bez větších problémů.“