Rozhovor přímo z vazební věznice na Pankráci! Bohumír Ďuričko (55): Kdybych měl syna, už by nežil!

Podnikatel Bohumír Ďuričko (55), který po křtu knihy Jiřího Paroubka zastřelil Václava Kočku mladšího (†40), sedí ve vazební věznici v Praze na Pankráci více než tři týdny. V hlavě si stále přehrává osudný okamžik a trvá na svém: „Jen jsem bránil svou přítelkyni. Střílel bych znova!“ Ve více než hodinovém exkluzivním rozhovoru pro deník Aha! to zopakoval několikrát.

Pane Ďuričko, jak snášíte vazbu?
„Ty tři týdny se mi vůbec nechtělo žít. Víte, já jsem byl velmi šťastný člověk. Čekal jsem rodinu, chystal jsem se všechno, co mám, prodat a koupit si penzion někde na severu Itálie. Vždyť my jsme se šli s Lucií do toho baru dohodnout na datu svatby, chtěl jsem ji požádat o ruku. A tohle všechno bylo najednou pryč.“

Vaše omluvné vyjádření, které jste prostřednictvím médií poslal rodině Kočkových, připomínalo dopis na rozloučenou...
„On to také svým způsobem dopis na rozloučenou byl. Uvažoval jsem o sebevraždě. Ale včera jsem dostal obrázek své dcery z ultrazvuku a pochopil jsem, že musím bojovat. Podívejte se na ni. Vždyť je to celá Lucie. Ten útok (Václava Kočky ml.) byl tak brutální, že ji mohl zabít. Bránil jsem vlastně tři životy. Jako srnka, když brání srnče, třeba i proti medvědovi.“

Před čím jste se bránil?
„Všechno začalo takovým hloupým nedorozuměním. Na ten večírek jsem koupil paní Petře Paroubkové kytici překrásných holandských růží, ale ona je tam zapomněla. A já jsem viděl Václava Kočku, jak z té kytice vyndává růže a dává je nějaké dívce. Tak jsem za ním šel a přátelsky jsem mu řekl, že když rozdává moje růže, tak by mě mohl pozvat na panáka. Ale protože jsem furiant, chtěl jsem zaplatit rundu sám. Jenže, nebudete tomu věřit, oni mi nevzali kreditní kartu. A tak přišel starý Václav Kočka, vytáhl padesát tisíc, hodil je na bar a řekl: »Když pan podnikatel nemá, zaplatím to já«. A to byl celý ten spor o penězích.“

Co se stalo potom?
„Šel jsem si sednout ke své přítelkyni, že už půjdeme. Starý Kočka za námi přišel ke stolu sám a povídal si s Vratislavem Šlajerem o sponzoringu politických stran. Já tam seděl jako chudý příbuzný, protože já nemůžu nikomu dávat miliony, maximálně tak sto tisíc. A starý Kočka mi řekl, že nebýt Paroubka, tak tam mezi nimi, velkými hráči, vůbec nesedím. A já jsem pronesl tu osudnou větu: »Pane Kočka, kdybych točil kolotoče jako vy, tak ty miliony možná mám taky«. A Kočka se rozčílil, šel na bar. Já jsem myslel, že jde pro pití. Jenže on šel za svým synem, aby ho na mě poslal. Mladý Kočka na mě vyběhl a zařval: »Ty mně nebudeš urážet tátu«.“

Takže jste věděl, kdo na vás útočí?
„To ne. Seběhlo se to strašně rychle. Nepoznal jsem ho, jen na mě zařval a dal mi ránu do zubů. Vůbec jsem nechápal, co se stalo. Prostě jsem si neuvědomil, že jednám se světskými. Spadl jsem na svoji těhotnou přítelkyni a vytáhl jsem zbraň. Kočka ji viděl, ale útočil dál. Ležel jsem na zádech a bez míření jsem vystřelil do stropu.“

Víte, že se vám podle expertizy čtvrtý náboj zasekl?
„Četl jsem to v policejní zprávě. Je to možné. Použil jsem české náboje, ty jsou dost nekvalitní, klidně se mohly zaseknout.“

Střílel byste jinak dál?
„Nevím. Jen jsem třikrát vystřelil naslepo, protože jsem se bál o svůj život. Zbraň jsem pak zajistil.“

Proslýchá se, že jste měl nabito tříštivými náboji.
„To je absolutní nesmysl. Byly to normální náboje ze střelnice na Florenci.“

Střílel byste i úplně střízlivý?
„Ano. Neviděl jsem jinou možnost. Vždyť vám říkám, že jsem dvakrát upadl na svoji těhotnou přítelkyni. Ona pak krvácela, musela do nemocnice. Mohla potratit.“

Někteří svědci tvrdí, že vám Václav Kočka mladší cosi pošeptal.
„To je naprostá lež. Zařval na mě, to museli všichni slyšet. Šlajer a ta jeho přítelkyně byli úplně opilí. Ti si těžko můžou něco pamatovat.“

Proč jste u sebe měl nabitou zbraň?
„Už jsme odcházeli, proto jsem ji měl za pasem. Už mě dvakrát přepadli a já už jsem odvedl pachatele na policii. Po nikom jsem nestřílel.“

Máte strach z pomsty?
„Celý život jsem si přál syna, a teď jsem rád, že ho nemám. Slyšel jsem od jiných vězňů, že kdybych ho měl, už by nebyl. Mám jen dcery a na ženách se světští prý nemstí. Díky bohu, že Lucie čeká holčičku. Už pro ni máme vybrané jméno – Adreana. Říkám jí Áďo. Takže nějaká vendeta by se týkala maximálně mě. Tady po věznici se proslýchá, že je na mě vypsaná odměna deset milionů korun. Kam se hnu, tam se mnou jde pět dozorců. Nikoho nepotkám. Všichni se bojí se, že by se mi mohlo něco stát.“

Co byste udělal, kdyby vás skutečně propustili na kauci?
„Šel bych za starým Kočkou, abych si to s ním vyříkal. To on zabil svého syna. Kdyby ho na mě neposlal, nic by se nestalo. Já jsem jen bránil přítelkyni a nenarozené dítě.“

Podle Josefa Lžičaře, právníka rodiny Kočkovy, bude muset Ďuričko zaplatit pozůstalým odškodné ve výši 2 milionů korun. Rodina prý na něm navíc bude vymáhat výživné na děti Václava Kočky mladšího v řádech desítek tisíc měsíčně.

Václav Kočka starší:
„Nic z toho se nezakládá na pravdě. Nehospodařím se žádnými miliony, já jsem dvaačtyřicet let zaměstnanec Výstaviště na mzdu. K synovi jsem vůbec nešel, pan Ďuričko si šel sednout k nám ke stolu. Syn mu akorát řekl, aby nebyl drzý, a vtom vyšly rány. Nemohl mi říct ani nashledanou, on ho prostě popravil...“
Zdroj: tn.cz

Jak probíhal rozhovor

Bohumír Ďuričko působí roztěkaným dojmem. Přiznává, že bere troje prášky na uklidnění a na jeho projevu je to trochu znát. Když vcházíme do cely pro návštěvy, omlouvá se nám za neútulné prostředí. V ruce stále svírá obrázek svojí nenarozené dcery. Když o ní mluví, zalesknou se mu v očích slzy. Jinak se usmívá. Často opakuje, že teď má pro co žít. Přiznává, že si trest zaslouží. Ale prý chce, aby byl proces spravedlivý.