Tohle je nejstarší panelák - Dnes slaví 53 let

Nejstarší český panelák slaví! První nájemníci se do něj nastěhovali přesně před 53 lety, kdy se psalo datum 1. 7. 1955. Panelák v ulici U Prefy v Praze - 8 Ďáblicích navrhl před šedesáti lety projektant Jaroslav Wimmer. Samotná realizace stavby se však musela posunout o sedm let, protože tehdejší statici nevěřili, že dům postavený z panelů bude bezpečný.

Jaroslav Wimmer svému projektu pevně věřil, a aby to dokázal, přestěhoval se do něj s celou svou rodinou. V ďáblickém domě žije dodnes.

První panelák se od těch později postavených poměrně liší. Přestože jsou spáry mezi panely patrné, pokrývá je alespoň tenká vrstva omítky. Ani střecha není úplně plochá. Dům má jen tři patra, na každém čtyři téměř stometrové byty.

„Všechno se tady teprve zkoušelo. Třeba vodovodní trubky jsou zalité v betonu, takže když chcete něco opravit, musíte vybourat půl zdi,“ říká Věra Hajšmanová, která v domě žije od devíti let. Přímo naproti přes ulici, kde dnes stojí moderní novostavba, bývala v šedesátých letech panelárna. „Vzpomínám si, že na panely používali pitnou vodu, takže jí bylo v domě pořád málo. Tehdy se taky říkávalo, že se takové domy rozpadnou. Ale já jsem byla malá holčička, takže jsem to moc nevnímala,“ usmívá se pamětnice nostalgicky. Jinak si ale prý ale na bydlení v prvním paneláku stěžovat nemůže. „Bydlí se nám tu dobře, máme devadesátimetrové tři plus jedna. Stěhovat bych se nechtěla.“ Spokojená je i nová obyvatelka domu Eva Kalvodová, která se s rodinou přistěhovala před pěti lety.

„Líbí se nám tady. Dům stojí v zeleni, je tu hezké prostředí pro děti.“ Panelák chce družstvo rekonstruovat. „Musíme ale najít firmu, která bude respektovat jeho ráz. Pochopitelně víme, že jde o zvláštní dům, takže ho třeba nemůžeme klasicky zateplit polystyrenovými deskami, protože tím bychom zničili původní omítku,“ dodává Kalvodová.

Paneláky vs. novostavby

Přestože se developeři předhánějí ve vychvalování svých projektů, bývá kvalita některých novostaveb ještě pochybnější než u starých paneláků. Do domů zatéká, praskají zdi a přes stěny slyšíte každé sousedovo spláchnutí.

„Mezi rámem okna a vnějším parapetem je cca 4mm škvíra, kterou při dešti teče voda mezi okno a parapet a následně do zdi. Měl jsme poměrně dost mokrý vnitřní roh za radiátorem a zkrabatěla a sloupala se barva,“ píše například na fóru www.novaharfa.net uživatel s přezdívkou Vaklaf.

Developeři navíc často chtějí ušetřit, takže stavějí domy mnohem blíže u sebe, než stojí domy na starých panelových sídlištích. „Investoři tlačí na rychlost i cenu, takže provedení novostaveb je leckdy horší než u tradičních paneláků. Navíc byly některé paneláky lépe dispozičně řešené. Říkalo se o nich, že to jsou králíkárny. Když se ale podíváte na dnešní novostavby, ani tam není desetimetrový pokoj výjimkou,“ tvrdí stavební inženýr Michal Danda.

Největší mýty o panelácích

Paneláky mají životnost padesát let.
Nízká životnost se týká oken a rozvodů. Betonová konstrukce je, pokud se o ni řádně pečuje, v podstatě navěky. Nepamatuji si případ, kdy by měl nějaký panelák statické problémy. Maximálně, co se týče teras a balkonů.

Panel neizoluje hluk.
Naopak, panely jako litý beton izolují hluk velmi dobře. Problém bývá v podlaze, která ve většině případů nemá v panelácích kročejovou izolaci. To však lze při rekonstrukci napravit.

V panelácích žijí jen chudáci.
Tento mýtus k nám přišel ze západní Evropy. Tam do panelákových sídlišť koncentrovali přistěhovalce a sociálně slabé občany. Pak je jasné, že to tam také podle toho vypadalo. V České republice žije v panelácích asi 32 procent obyvatel a jejich sociální skladba je velmi rozmanitá.