O smrt radši nemluvíme! - Zpověď Čecha, který nasazuje život v Iráku
Tento víkend bylo do vlasti přepraveno tělo českého vojáka, který ve středu zemřel v Afghánistánu. Od března je to už druhý případ, kdy v této horké nelítostné zemi zahynul náš voják! Jenže Češi neslouží jen v Afghánistánu a nejsou to vždycky jen vojáci... Tohle je rozhovor s českým policistou, který je osobním strážcem velvyslance Petra Voznici (53) v Iráku!
Po čtyřměsíční misi je český policista na pár týdnů doma. Čas od příletu do Česka se počítá teprve na pár desítek hodin. Je mu 41 let a je příslušníkem Útvaru rychlého nasazení (URNA). Podle toho také vypadá – ženy o takovém muži obvykle říkají jednoduše – pěknej chlap, sympaťák! Jeho tvář však neuvidíte. Jako člen speciálního útvaru ji neukazuje. „Ukázat tvář, to znamená ohrozit se,“ říká a navléká speciální černou kuklu...
Pracovat v Bagdádu musí být určitě hrůza...
„V prosinci loňského roku byl trochu klid, ale teď už se různé klany zase začaly rvát o moc. Doplácejí na to obyčejní lidé na tržištích. Víte, v Iráku si ze smrti útočníci ani oběti moc nedělají. Pozemský život je pro ně jen příprava na život u Alláha. Kriminálníci tu skutečně unášejí lidi, prodají je politickým aktivistům. Ti žádají výkupné, jinak že rukojmí podřežou. Také už spoustu krků podřízli.“
Máte ženu. Asi je ráda, když se jí vrátíte celý.
„To je pravda. Máme čtrnáctiletého syna. Manželka naštěstí mé povolání chápe. Když si mě vybrala, tak i s ním. Když se jezdí na mise, domov je pevností, moc důležitým zázemím. Je to pouto i s rodnou zemí. Je báječné, už když má člověk kam telefonovat. Kdo to neprožije, těžko si to umí představit.“
Píšete něco jako závěť, než odjíždíte na misi?
„Každý z nás má věci v pořádku, než odjede – to aby žena neměla problémy. My všichni víme, co může přijít, ale nikdo o tom nemluví. Jsme v práci a na místě, kde je válka.“
Celý rozhovor o drsné službě v Iráku čtěte už zítra v tištěném deníku Aha!
