Handicapovaný Jakub (40) má strach: Mamce dochází síly

„V ústavu se stáváte vězněm ve vlastním těle, ztrácíte návyky i základní lidské právo o sobě jakkoli rozhodovat,“ říká Jakub nad představou, že by sám skončil v ústavní péči. Zatím je nadšeným fotbalovým fanouškem, sleduje politiku a jak to jde, vzdělává se. Alespoň na internetu. „Jako dítě jsem zvládl dokončit klasickou základní školu, ale na střední už jsem ve studiu po špatných zkušenostech z pobytové služby nepokračoval,“ řekl. Ústav a život v něm je pro Jakuba noční můra. Každý den větší a v jasnějších obrysech, když sleduje, jak mamince docházejí síly.

„Sama trpí závažnými zdravotními problémy. Potřebuje si odpočinout, vystřídat, ale systém podpůrných terénních služeb se v Česku za 40 let nikam neposunul,“ tvrdí Jakub. „Bohužel, stále tu panuje přesvědčení z dob minulých, že lidé jako já patří do ústavu. Pro mě se ale rovná smrt!“ Není sám. Podle Unie pečujících (UP) lidí s přiznaným příspěvkem na péči ve 4. stupni (úplná závislost) žije v Česku 56 tisíc, s nižším stupněm podpory pak asi 350 tisíc! „Ale proč by člověk měl žít v pobytovém zařízení jenom proto, že potřebuje každodenní péči, když jde zajistit jinak?“ ptá se předsedkyně UP Zdeňka Michálková. Podle obou nabízí východisko lepší terénní péče, ta ale u nás žalostně chybí.

Péče nad zlato

Jakubova snaha najít registrovanou asistenci je zatím bezúspěšná. Hledá tedy ty, kdo jsou připraveni pomáhat, byť jaksi „mimo systém“. Takové služby ale vycházejí až na trojnásobek. „Maximální úhrada za státem regulovanou asistenci činí 165 korun na hodinu, soukromníci ale požadují klidně i 500 Kč, jelikož nejsou limitováni vyhláškou ministerstva. Není v mých silách takové pracovníky pokrýt,“ přiznává Jakub.

Výzva pro politiky

Jakub na zastaralost tuzemské sociální péče upozorňuje i politiky, vysvětluje jim, proč je terénní služba tolik důležitá a měla by být základem státní sociální péče. Čas mu ale rychle ubíhá. „Všude v zahraničí od ústavů upouštějí a zaměřují se na terénní služby, jen u nás je to i 16 let po podpisu evropské úmluvy o právech lidí s postižením naopak,“ podivuje se Jakub. Unie pečujících dodává: „Domácí péče je pro stát vždy výhodnější než ústavní péče. Rozhodně je potřeba, aby sociální služby včetně osobních asistentů byly dostupné po celé ČR, místně, finančně a bez omezení pro některé typy postižení,“ míní i Zdeňka Michálková.

Chcete pomoci?

Zaujal vás příběh Jakuba a chcete jej podpořit, aby měl šanci zůstat doma a v péči asistentů? Můžete prostřednictvím sbírky na https://donio.cz s názvem „Pomozte Kubovi důstojně žít díky asistenční službě“.

Musíte vědět!

Zatkli vozíčkáře za vykopnutí dveří: Nevěřili mu handicap!

Celý článek

.