Vydejte se s námi do rozpáleného Utahu: Když dinosaurus vstává z mrtvých
Možná jste někdy procházeli přírodovědným muzeem a obdivujíc monstrózní kostry dinosaurů jste přemítali, jak je vědci dokázali pospojovat dohromady v takový kolos. Odpověď nabízí reportáž z amerického Utahu, kde paleontologové vyhrabali a znovu »přivedli k životu« býložravého dinosaura rodu Dipolodocus.
Mohutný sesuv půdy v roce 2007 odhalil vedle útesu v jihovýchodním Utahu kost jedné z dinosauřích končetin. Když se pracovníci muzea v Los Angeles vydali na místo, zjistili, že prašná půda toho skrývá ještě mnohem víc – rozsáhlou změť kostí, která kdysi tvořila skelet Diplodoca.
Komáři, chřestýši a bouře
Tehdy ještě paleontologové nevěděli, že je práce na tomto tvorečkovi, kterému důvěrně přezdívali Gnatalie (to podle druhu komárů, již na místě útočili), zaměstná na dalších devět let. Právě kvůli otravným komárům vědci plánovali výkopové práce vždy doprostřed léta, přestože riskovali dehydrataci a úpal. Mezi další nebezpečí, která na ně na místě číhala, patřili chřestýši, kteří se vždy důmyslně schovali pod plachty a vykoukli, když to nikdo nečekal. Do toho se Utahem čas od času prohnala bouře, a to se paleontologové ve svých stanech modlili, aby tu hodinu vůbec přežili. V roce 2014, poté, co práce odhalily jen nesourodou směs různých kůstek, se konečně objevila kost dlouhého krku, páteř i pánev. „Pamatuji si, jak jsme tam tak stáli, drbali se na hlavách a přemýšleli, jak to všechno proboha dáme dohromady,“ směje se paleontoložka Alyssa Bellová.
Jako u zubaře
Na to byl ovšem ještě čas. Poté, co byly všechny fosílie přepraveny do muzea v Los Angeles, přišla na řadu ta nejjemnější práce. Každá kost musela být zbavena okolních usazenin, a to aniž by ji nástroje poškodily. Preparátoři k tomu používali přístroje podobné zubařským vrtačkám, a tak se asi není třeba divit tomu, že jim tohle cizelování zabralo další rok. „Poslední fází přípravy pak bylo vyplnění kazů a mezer tmelem v barvě kostí,“ dodává Bellová. Přišel rok 2023 a Gnatalie čekalo další velké stěhování. Tentokrát se v dřevěných krabicích, pořád ještě rozporcovaná, přesunula k severnímu břehu jezera Ontario. Zdejší společnost RCI, která se specializuje kompletováním dinosauřích koster pro muzea, měla napilno. „Tohle není model, který si můžete sestavit, jak se vám zachce,“ vysvětluje paleontolog Luis Chiappe. „Konečnou podobu navrhnou softwarové programy. Ovšem my jsme během práce narazili na velký problém – některé kosti byly ohnuty a nepasovaly tak do sebe.“
Obří skládačka
Aby Gnatalie ve finále působila přirozeně, musely být tyto nedokonalosti nakonec nahrazeny kostmi vytištěnými na 3D tiskárně. Měsíce usilovné práce pak trvalo samotné sestavování. Nejprve bylo třeba vyrobit ocelové konstrukce, které celý kolos ponesou. Poté na ně byly postupně připevňovány pánev, zadní končetiny a kostra páteře, až nakonec hlava a drobné kůstky. Vše se montovalo podobně, jako nábytek z IKEA. A vše muselo držet jako přikované. Poslední částí, ovšem už tou zábavnější, bylo opětovné rozmontování kostry na menší díly. To už šlo jako po másle, vzhledem k tomu, že skelet drží na ocelové podpoře. Následovalo další velké stěhování zátky do L. A. Ovšem sešroubovat to celé dohromady už bylo pro paleontology v Los Angeles jen třešničkou na dortu. Už na podzim se Gnatalie ukáže prvním návštěvníkům. Zdobit bude zbrusu novou vstupní halu losangeleského muzea.
Jak se kope dinosaurus?
Vědci musí ručně okopávat kamenné bloky, které obsahují zkameněliny. Kope se i pod nimi. Odhalené fosílie (stále zasazené ve větších kusech kamene) pak chrání pytlovina, případně sádra. Menší kosti se pak hromadně vyjímají ručně, ty větší – například onu zmíněnou pánev – zdvihají těžké stroje.
