Seniorka je pravděpodobně poslední žijící členkou Sokola, která pohřeb Edvarda Beneše pamatuje. A nejen to. Druhého československého prezidenta znala osobně a dodnes má v živé paměti rozhovory s ním.
Příjemný a milý
S prezidentem se několikrát potkala u řeky Lužnice v Sezimově Ústí na Táborsku. „Beneš byl moc příjemný a milý. Na zahradě u jeho vily jsme několikrát byli a povídal si s námi. Choval se k nám úplně přirozeně,“ vzpomíná Buriánková. Dodnes bydlí v bytě, který je od Benešovy vily vzdálený jen několik stovek metrů.
Čestná stráž
Když Edvard Beneš v září 1948 zemřel a celý národ se s ním loučil, i tehdy mu byla po boku. „Stála jsem u jeho rakve jako čestná stráž. Beneš byl sokol stejně jako my. U jeho rakve jsme proto stáli v sokolském kroji. Pamatuji si, že chvíli tam s námi byla jeho manželka Hana,“ popisovala seniorka, které tehdy bylo 31 let. Lituje pouze, že z posledního rozloučení neexistuje žádná dobová fotografie.
Šla za manželem
Do Sezimova Ústí se Anna Buriánková přestěhovala ve svých jedenadvaceti letech poté, co její manžel začal pracovat v místních Baťových závodech. I když v březnu oslaví 102. narozeniny, je prakticky soběstačná. „Samozřejmě jí musíme s některými věcmi pomoci. Ale jinak babička bydlí sama,“ říká její snacha Irena Buriánková.
Dvakrát odešel
Beneš působil v letech 1918 – 1935 jako ministr zahraničí. Po boku Masaryka byl jedním z vůdců prvního odboje a zakladatelů první Československé republiky. V letech 1935 – 1938 a 1945 – 1948 byl prezident. Dvakrát abdikoval, poprvé v roce 1938 pod tlakem situace po mnichovské dohodě, podruhé v roce 1948, kdy se dostali k moci komunisté.
