V Česku se ročně utopí na 200 lidí: Mnozí zbytečně...poznáte tonoucího?

Horké léto u vody, to je ideál dovolené. Jenže podle statistik nejsou Češi zrovna excelentní plavci, často mívají problémy a jejich okolí ani nepozná, že se topí. Ten, kdo polyká andělíčky, totiž nekřičí o pomoc. A nemává rukama. Jak opravdu vypadá tonutí? Je nenápadné a tiché...
Proč nevolají o pomoc?
Stereotypní představa topícího se, který křičí a mrská se ve vodě, není pravdivá. Ten, kdo se topí, už většinou není schopen volat o pomoc. Noří se pod hladinu a chvilky, kdy se může nadechnout, nejsou dost dlouhé, aby stihl volat o pomoc. Tonoucí se většinou stihne jen rychle nadechnout a opět zmizí pod hladinou.
Utopíte se tiše
Tonoucí nedělají prudké pohyby, nejsou nápadní. Instinkt je nutí rozpažit a rukama se vzpírat proti vodní hladině, aby se dostali nad vodu a mohli se nadechnout. V této fázi už nejsou schopni plavat, ani zachytit záchranný kruh.
Nad hladinou se tonoucí udrží zhruba 20 – 60 vteřin, pak se ponoří úplně.
Jak zachraňovat?
*Snažte se vyhnout osobnímu kontaktu, ideální je podat kruh, klacek, kus oblečení. V pudu sebezáchovy vás může utopit i malé dítě (pozor, i pes).
*Jakmile tonoucího dostanete na břeh, začněte s resuscitací. Tonoucímu uvolníte dýchací cesty tím, že mu zvednete bradu a zakloníte hlavu, několikrát vdechnete do plic a pak začnete masáž srdce v poměru třicet stisknutí a dva vdechy. V masáži je potřeba vytrvat bez přerušení až do příjezdu záchranky.
*Po stavech tonutí je nutné tonoucího dopravit do nemocnice.
