Josefa Tibitanzlová (96) se stala nejstarší českou básnířkou! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 12. prosince 2024

Svátek slaví Simona, zítra Lucie

Josefa Tibitanzlová (96) se stala nejstarší českou básnířkou!

Kmotrem její knihy Básně z RoSy II se stal režisér Zdeněk Zelenka. Básně přišla přečíst herečka Zdenka Procházková (vlevo).
Kmotrem její knihy Básně z RoSy II se stal režisér Zdeněk Zelenka. Básně přišla přečíst herečka Zdenka Procházková (vlevo). (Foto Aha! - Michal Protivanský, ara)

Básně psala už jako mladá, ale žádné se nedochovaly. Když před dvěma lety přišla paní Josefa Tibitanzlová (96) do Rezidence RoSa, znovu v ní objevili skrytý talent. A tak loni, v 95 letech, vydala svou první sbírku básní. A letos, před pár dny, už druhou! Bezpochyby se stala naší nejstarší debutující básnířkou. Avšak její životní příběh je ještě zajímavější. Osud, který se jí do puntíku vyplnil, jí totiž v mládí předpověděla kartářka…

Narodila se v roce 1921 a vyrůstala na pražském Žižkově. Když jí bylo pět, rodiče se rozvedli. Jako mladá zažila hrůzy druhé světové války a vzpomíná na ně dodnes velmi nerada. „To bylo strašné období, všechno se těžce shánělo. Když byla zima, zmrzla nám i voda na mytí, neměli jsme jídlo, vůbec nic,“ vypráví Josefa Tibitanzlová, které nikdo v domově pro seniory neřekne jinak, než paní Tibi.

Básničky psala už jako mladá a přivedl ji k tomu kolega v práci. „V pojišťovně jsem se seznámila se starším pánem, který mi vždycky, když jsem šla kolem, podstrčil lísteček s básničkou. A chtěl, abych mu krátkým veršíčkem odpověděla. Ten mě vlastně přivedl k poezii,“ popisuje.


Láska z kanceláře
Osud však paní Tibi vedl jinou cestou a svůj literární talent dál nerozvíjela. Celý život pracovala v pojišťovně, kde se seznámila i se svým manželem. „Byl o šestnáct let starší a byl to můj šéf. Ale nebyl to ten, co mi psal ty básničky,“ usmívá se.

„Měli jsme moc hezké, pohodové manželství. Ale bohužel jsem vyvdala tchýni, která nechtěla dovolit, abych ji měla ráda. Měla tři syny a na tomhle lpěla. Ale tchán byl výborný, ten mi říkal Pepíku,“ vzpomíná paní Tibi na svazek, z něhož vzešly dvě děti – dcera a syn, kteří za maminkou do domova seniorů chodí pravidelně na návštěvy. A občas i s vnoučaty. Zajímalo nás, kolik jich paní Tibi má. „Už dost! Jenže je moc nevidím, přijdou se podívat, jen když je nějaké výročí, tady by se stejně nudily,“ říká.


Osud znala z karet
To, že se dožije tak vysokého věku, věděla už od mládí. „Za přepážku jednou přišla žena v ušmudlané zástěře s malým klukem, nudle u nosu. Neviděla mi do obličeje, jen hlavu zezadu. Obešla přepážku a přišla až k mému stolu. Řekla, že mi předpoví budoucnost. Všechno se vyplnilo,“ svěřila paní Tibi, jíž tehdy záhadná žena vyložila karty.

„Řekla mi, že budu dlouho žít, a taky, že moje dcera bude mít postižené dítě. A my máme autistku, která si žije ve svém vlastním světě. Ale často jsme spolu chodily na procházky, když jsem byla ještě schopná a vyprávěla jí, jak žijí žabičky a ona to hrozně ráda poslouchala,“ zavzpomínala na vnučku, která je zároveň jednou z těch, kdo ilustroval její novou knihu básní.

Jak píše paní Tibi…
(ponecháno v originální verzi bez interpunkce)

Můžeme dělat co chceme
pro co se sami rozhodneme
Můžeme tiše snít
i zdolávat osmitisícovky
Narostou nám křídla
nebo třeba krovky
Obojí je dobré
Chceme výš a dál
aby se každý
cítil jako král
Vzlétneme možná vysoko
ale pozor pak
na dopad



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.