Petr Holan (13): Jeho příběh dává naději... Lékařský zázrak: Tělo měl na uhel. Dostal umělou kůži...

• Chtěl pořádný oheň
• Přinesl si ředidlo
• Vybuchlo!

Petr Holan (13) z Chvalkovic u Náchoda hraje fotbal, trénuje džudo a sní o práci v autodílně. Nebýt ovšem lékařů, už by byl několik let po smrti. Čtyřiadvacátého července 2002 před polednem si chtěl s kamarádem udělat ohníček. „Bylo to mokré, nechtělo to hořet, tak Péťa vzal doma zbytek ředidla – právě jsme totiž lakovali okna. Jeho kamarád šel domů pro injekční stříkačku, aby ředidlo do ohně stříkli. Než se vrátil, plechovka, kterou dal Péťa moc blízko k ohni, bouchla a on začal hořet,“ vzpomíná chlapcova babička Věra Humeňuková.

Petr byl tak duchapřítomný, že ze sebe hořící trenky a tričko strhnul. Pak přiběhli sousedé a odtáhli ho pod sprchu. „Volali mi do práce, že se Péťa popálil. Byla jsem u něj dřív, než ho vrtulník odvezl do Prahy. Tehdy mi to nepřipadalo tak vážné, vypadal jen jako očouzený,“ říká paní Humeňuková.

V živé paměti má i chlapcovu bezprostřední reakci. „Pořád prý opakoval »Neříkejte to babičce«. Věděl, že udělal pitomost, a měl strach, že se budu zlobit,“ dodává.

V nemocnici přišel šok
Verdikt lékařů popáleninového centra pražské vinohradské nemocnice byl krutý: popáleniny třetího stupně na více než 80 procentech těla, šance na přežití malá. Specialisté Petrovi postupně odstraňovali zničenou kůži, jenže neměli čím krýt rány – ztracenou kůži totiž může nahradit jen kůže ze zdravé části pacientova těla. V Petrově případě však bez úhony zůstala jen kůže pod vlasy, na části ramene a hýždí...

Život chlapci na poslední chvíli zachránila »umělá kůže« Integra, s jejíž pomocí bylo možné překonat období nedostatku jeho vlastní kůže. Vinohradská klinika tehdy Integru použila vůbec poprvé v zemích bývalého východního bloku. Od té doby už zachránila desítky dalších životů. Petr měl štěstí – jeho tělo zareagovalo dobře. Jiné dítě však takové štěstí mít nemusí...

Po šesti týdnech se Petr začal probouzet z umělého spánku, a babička proto nastoupila do nemocnice za ním. „Nikdy nezapomenu, jak šťastně vydechl »babi«, když mě přes roušku poznal. Od té doby je na mě hodně fixovaný,“ říká Věra Humeňuková.

Původně si myslela, že s vnukem stráví v nemocnici tak dva týdny. Nakonec z toho byly tři měsíce. Petrovi, který stále neměl vyhráno, dodávala odvahu a optimismus. Těžko však bylo i jí samotné. „Z okna pokoje jsem večer koukala přímo na hřbitov. Abych se nezbláznila, psala jsem si, co Péťa právě prožívá. Třeba to, že začal jíst piškoty,“ říká vitální žena, z jejíž tváře dnes úsměv takřka nemizí.

Šťastné Vánoce
Domů šel Petr den před Vánocemi. „Ten Štědrý den byl nejšťastnější v mém životě,“ vzpomíná paní Humeňuková. Na kontrolu na pražskou kliniku pak s vnukem jezdila každé dva týdny, v březnu denně cestovala do Janských Lázní, kde byl Petr na rehabilitačním pobytu. A už tam ho připravovala na to, že ho čekají i ošklivé chvíle. „Říkala jsem mu: Ber to tak, že lidi se na tebe budou chvilku dívat, ale pak už tě budou brát úplně normálně,“ vrací se o několik let zpátky. A jak žije Petr dnes? „Je báječný, nebere to jako handicap, je s tím srovnaný. Dělá všechno, dokonce už rok chodí na džudo,“ usmívá se chlapcova babička. „Je to správný, silný vesnický kluk. Díky babiččině péči nemá ani žádné potíže či omezení při pohybu,“ podotkl Robert Zajíček, jeden z lékařů, kteří se o Petra od počátku starají.

„Nebojte se a sáhněte si,“ vybídla Věra Humeňuková, když Petr ukazoval své rozsáhlé jizvy. „Jsou vláčné, denně jsem ho dvě hodiny masírovala a tlakovala. Od propuštění z nemocnice už žádnou operaci nepotřeboval,“ říká hrdě.

Vnukův úraz ji přivedl k práci pro občanské sdružení Bolíto, které se snaží vracet těžce popálené děti zpátky do života. „Děti, ale i jejich rodiče potřebují vidět, že v tom nejsou sami a že se všechno dá zvládnout,“ říká energická dáma Věra Humeňuková.

A co ji dnes nejvíc trápí? „Hlavně to, že všechny tyhle nehody zaviňujeme my dospělí. Děti zkoušejí to, co před tím viděly u nás. Před pár lety třeba hasiči kousek od nás stříkli pro větší efekt při oslavě čarodějnic do ohně benzin. Několik dětí to tehdy popálilo,“ poznamenala trpce babička Petra Holana.

Takhle to bylo

• 24. 7. 2002
  Petr málem uhořel, jeho život visí na vlásku. Následuje šest týdnů v umělém spánku a bezpočet operací. Lékaři se pro něj snaží zajistit umělou kůži.
• 11. 8. 2002
  Petr dostává umělou kůži.
• 1. 9. 2002
  Začíná se probouzet z umělého spánku, do nemocnice k němu nastupuje jeho babička.
• 12. 9. 2002
  Petr slaví v nemocnici deváté narozeniny.
• 23. 12. 2002
  Lékaři ho propouštějí domů.

Jak funguje umělá kůže?

Biosyntetická umělá kůže Integra pomáhá překonat období, kdy těžce popálený člověk nemá dostatek vlastní kůže a kvůli jejímu nedostatku mu hrozí smrt. Svrchní část Integry tvoří silikonová vrstva, která dočasně nahrazuje pokožku. Pod ní je kolagen vyrobený z hovězí tkáně. Umělou kůží lékaři překryjí rozsáhlé popáleniny a ve chvíli, kdy se zdravotní stav pacienta zlepší a může podstoupit operaci, Integru postupně nahrazují kůží odebranou z nespáleného místa. Kůži, ztracenou při popáleninách, totiž může nahradit jen vlastní kůže pacienta. Z pruhů zdravé kůže tenkých jednu desetinu milimetru lékaři vytvoří síť a tu rozprostírají tam, odkud odstraní Integru. Nová kůže postupně dorůstá. Integra tak dokáže na nejnutnější období nahradit ochrannou funkci lidské kůže.

24.4.2007