Psychiatr Jan Cimický (66): Jak léčil Haničince, Bartošovou, Drobného či Krampolovou!
8 fotografií
V mládí koketoval s herectvím, ale nakonec skončil v bílém plášti. Jeho ordinací s poetickým názvem Modrá laguna prošla spousta celebrit. Když psychiatr hvězd Jan Cimický (66) zrovna neléčí bolavé duše, píše verše, detektivky, překládá z francouzštiny a věnuje se akupunktuře. Nejspíš proto, aby se sám nezbláznil...
Není tajemstvím, že se u vás léčila Iveta Bartošová. Proč má podle vás tak složitý osud?
„Myslím, že osud každého člověka je dán jeho stupněm odolnosti vůči stresu a ve druhé řadě i interakcí s pozitivně stimulujícími osobnostmi a událostmi. Když pak do nějaké nesnadné životní situace začnou vstupovat média a zájem veřejnosti, je těžké se stabilizovat a najít pevnou půdu pod nohama. Tohle člověk dokáže překonat pouze, když začne budovat takové vzorky chování, které mu nebudou zpětně podrážet nohy!“
Můžete prozradit, jaké procento pacientů u vás tvoří celebrity?
„Většina našich pacientů jsou muži a ženy, kteří nemají s celebritami nic společného. Pokud se na nás obrátí někdo s nějakým problémem, který by chtěl řešit, jsou to obvykle přátelé a v poslední době samozřejmě i aktivní sportovci, kteří vyhledávají rady zkušené sportovkyně a velmi dobré psycholožky PhDr. Heleny Sukové. Kdo jiný by jim dokázal dobře poradit, než ten, kdo má vlastní zkušenosti z těžkých sportovních klání a má ve sbírce i řadu vítězství z velkých tenisových turnajů?“
Mají slavní víc psychických problémů než lidé s běžným občanským povoláním?
„Abych byl spravedlivý, záleží na míře zátěže a stresu. Podstatné je, jak osobnost takovou zátěž snáší, jakou má odolnost. Může se stát, že tak zvaně standardní jedinec s průměrným občanským povoláním, nemá dostatečnou obranyschopnost, anebo i na něho doléhá větší zátěž."
Jako třeba co?
„Můžeme si to představit třeba u pokladní v samoobsluze, kde je pořád fronta nespokojených zákazníků. To je jistě vyčerpávají přinejmenším stejně jako třeba náročná umělecká tvorba a snese to srovnání. U osob v umělecké oblasti se často potýkáme s depresí, nejistotou, zda to, co člověk tvoří je dobré, zda by to nemohlo být lepší a to může hodně hlodat. Ve finále však myslím, že v obou kategoriích je procento s psychickými problémy víceméně vyrovnané.“
Co je třeba pro slavné osudné?
„Mám-li rozšířit odpověď na celou kategorii slavných, tedy i jiskřících celebrit, je jasné, že tady bude situace trochu jiná. Rychle zářící celebrity, vycházející z různých soutěží se často dostávají na výsluní rychle a nejsou na to připraveni. Když pak stejně rychle přichází zapomenutí a všechno předchozí zhasne jako bublina, stává se, že vyrovnat se s tím je složité. Mnohdy se lehce sklouzne do různých závislostí, od alkoholu až po hraní na automatech.“
Dokážete takovým lidem pomoci?
„Tady záleží na tom, zda si to taková osobnost uvědomuje a chce sama se z toho dostat. Pomoci můžeme jen tomu, kdo o to má zájem, uchází se o to a pak respektuje rady.“
Jaká je úspěšnost v léčbě psychických onemocnění?
„V oblasti psychických chorob jako je třeba schizofrenie, bifázická porucha či deprese máme dnes mnoho možností, jak zasáhnout a stav zaléčit a stabilizovat. Zcela jistě narůstá počet depresí. Zdá se mi, že velkou převahu dnes tvoří kombinace poruchy, deprese a úzkosti. Aktuálně v naší ambulanci řešíme velmi složité problémy obsedantně kompulzívní poruchy, která člověka totálně vyřazuje z normálního života. Navázali jsme spolupráci s kolegy v pražské Nemocnici na Homolce a díky stereotaktickým zásahům se nám již podařilo ve dvou případech výrazně pomoci.“
Je takových lidí v dnešní době více než třeba před čtyřiceti lety?
„Statisticky určitě narůstá počet osob, které mají různé psychické problémy, většinou způsobených protrahovaným stresem. Jsou to například poruchy spánku, úzkosti a vtíravé strachy, poruchy koncentrace pozornosti, emotivní, labilita a také různé tělesné projevy psychického tlaku.“
Jak se vy sám po těžkém dnu, kdy se setkáváte jen s problémy a depresemi, dáváte dohromady?
„Je mé štěstí, že mám řadu jiných zájmů, než jen mou práci. Je jasné, že práce lékaře ve kterémkoli oboru je náročná, u psychiatra je to také tak. Vyslechnout množství lidských problémů a trápení je vyčerpávající. Já si mohu za odměnu naordinovat psaní! Právě v těchto dnech mi vychází kniha Tisíc jiskérek na noční obloze, což je cestopis po provincii Šantung v Číně, kterou jsem loni projel. A pustil jsem do překládání jedné francouzské divadelní hry. Je to stres, který si ordinuji v malých dávkách sám… A když k tomu přidám víkend na chalupě a v přírodě, obvykle zase nějakou energii načerpám!“
Byl jste sám někdy u psychiatra?
„Jednou jsem měl pocit, že už se o mne pokouší deprese, tak jsem zavolal kamarádovi, s nímž jsem kdysi pracoval v léčebně v Bohnicích. Domluvili jsme se, že se sejdeme na oběd. Přijel, zaparkoval a já zatím přemýšlel, jak se mu svěřím s tím trapným pocitem, že mám snad depresi. Jenže když došel ke mně, rozhodil rukama a místo pozdravu mi řekl, že si na několik měsíců naordinoval antidepresiva. Pochopil jsem, že jsme na tom asi všichni stejně…“
Ordinujete, píšete knihy, překládáte z francouzštiny a ještě se v Číně doučujete akupunkturu. Máte nějaký patent na to, udělat den delší, že to všechno stíháte?
„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Jsem zkrátka zvyklý být stále v nějaké činnosti, neuměl bych jen tak ležet a nic nedělat. Pro mne není přitažlivá dovolená, kde bych ležel v písku a opékal se. Potřebuji aktivitu, a tak to střídám, vyhovuje mi to. Jedno tak doplňuje druhé.“
A ještě k té akupunktuře - chodí k vám slavní i s bolavými zády? Nebo mají strach, že je někdo uvidí a přijdou do řečí?
„Zdá se mi, že se karta obrací a místo aby se někdo styděl, že chodí k psychiatrovi, bude se tím vlastně chlubit. Ono totiž dostat se do péče bude stále obtížnější. Vzpomínám třeba na Petra Haničince, který docházel dlouhodobě na akupunkturu po těžké havárii, a ten si to moc pochvaloval, dokonce o tom mluvil víckrát v různých rozhovorech.“
Dokážete léčit i přátele?
„Přátele léčit můžete, ale rodinné příslušníky ne. Oni vás neposlechnou!“
Zahrál jste si i ve filmu. Herecká dráha vás nelákala?
„Inu, divadlo mě moc okouzlilo! Jako studenti jsme kdysi uvedli v divadélku v Dejvicích celkem pět autorských představení. Mnozí, co tam hráli, u divadla v nějaké podobě zůstali jako třeba Jarka Brousková, Olda Vízner, Honza Rosák, Vláďa Tesařík. A nesmím zapomenout na další kamarády, jako je Jaromír Hanzlík, Petr Štěpánek a Jirka Štěpnička. Mě divadlo samozřejmě taky lákalo – ale zvolil jsem medicínu a literaturu a divadlo mi zůstalo jako velmi příjemný a důležitý doplněk mého života.“
Jak psychiatr léčil celebrity si přečtěte u popisků k fotografiím v galerii!
8 fotografií
