Tenista Jan Kodeš (69): Kolik dostal za vítězný Wimbledon a za co peníze utratil!
Svůj život zasvětil tenisu, věrný mu zůstal i po ukončení aktivní kariéry. Nadále pokračoval jako kapitán daviscupového týmu, dělal ředitele pražského turnaje ATP, který sám založil, a podílel se na výstavbě tenisového stadionu na Štvanici. A hlavně šířil dobré jméno republiky ve světě, kde si ho dnes váží víc než u nás doma. Pozítří oslaví Jan Kodeš své sedmdesátiny a jeho celoživotní ohlédnutí je určeno speciálně čtenářům Nedělního Aha!.
Za dva dny, v úterý 1. března oslavíte významné kulatiny. Jak se cítíte? „Docela dobře, jde to.“
Děláte něco pro svou kondičku?
„Sem tam hraju tenis. Snažím se zhruba dvakrát týdně, ale moc se mi to nedaří. Doma cvičím, pracuji na zahradě, trochu šlapu na rotopedu… Dělám zkrátka takovou menší fyzickou údržbu.“
Vraťme se do vašich začátků. Kdy jste vzal poprvé do ruky tenisovou raketu?
„To bylo v sedmi, možná v osmi letech.“
K tenisu vás přivedl váš otec?
„Otec byl všestranný sportovec, byl mistrem republiky v kolové a za národní mužstvo hrál pozemní hokej. Vedl nás ke sportu a tenis hrál pouze rekreačně za družstvo Prahy. Matka hrála tenis také, městský přebor, takže na Čechii v Karlíně jsme trávili hodně času.“
Chytil vás tenis hned, nebo vás do něj museli nutit?
„Já jsem hrál hlavně fotbal, ale oba sporty jsem skloubil dohromady. Táta pracoval v ČKD Dukla a mimo to správcoval na Čechii Karlín, protože ho v padesátých letech vyhnali jako advokáta do výroby. V Karlíně nám zabavili dům, stejně tak i jeho bratrovi, a já měl rázem původ jako syn živnostníka. Protože měl táta tři děti, tak aby nás uživil, vzal to správcovství na tenisových kurtech. A hned za plotem bylo fotbalové hřiště.“
Jak dlouho jste hrál fotbal a tenis souběžně?
„Víc mě bavil fotbal, za žáky jsem začal hrát asi v deseti letech na levém křídle. Oba sporty jsem dělal do osmnácti, než jsem vyhrál pardubickou juniorku. Ve fotbalu jsem hrál nejvyšší dorosteneckou soutěž a se mnou hráli hráči, kteří pak kopali ligu. Honza Tenner za Spartu a Honza Mareš za Slavii. Dokonce jsem byl ve výběruČech, ale v roce 1964 jsem se definitivně rozhodl pro tenis.“
Veškeré dění kolem Wimbledonu 2020 sledujte zde>>>
První úspěchy se dostavily kdy?
„Když jsem vyhrál mistrovství republiky starších žáků, což bylo v roce 1960. Potom jsem byl postupně ve své věkové kategorii vždy první. Žáci, dorost a mistrovství republiky dospělých v Ostravě v roce 1966. Od roku 1966 jsem byl nepřetržitě dvanáct let prvním hráčem republiky až do roku 1978. Po této sezoně mě vystřídal Ivan Lendl.“
Kolem tenisu se točí spousta peněz. Jaký je rozdíl ve finančních odměnách dnes a v době, kdy jste hrál vy?
„Podstatný. Dnes je ve sportu obecně daleko víc peněz.“
Za vítězství ve Wimledonu, který jste v roce 1973 vyhrál, bylo kolik? „Tenkrát jsem měl pět tisíc liber. Dnes je to kolem milionu a půl liber.“
Kolik jste z toho měl v bývalém režimu vy?
„Za prvé se platí daně ve státě, kde ty peníze vyhrajete, potom jsme odevzdávali přibližně dvacet procent Pragosportu. Záleželo, zda jsme hráli podle statutu, který nám umožnil startovat dohromady s profesionály. Na jaře v roce 1968 totiž rozhodla Mezinárodní tenisová federace, že zavede takzvaný open tenis, kdy mohou hrát profesionálové s amatéry dohromady.“
Pamatujete se, jak jste s penězi za Wimbledon naložil?
„V Tuzexu jsem koupil tátovi Fiata 850, myslím, že stál asi 23 000 bonů. Jako statutární hráči jsme mohli mít devizové konto u Československé banky a peníze jsme si převáděli na Tuzex. Při cestě do zahraničí jste si totiž mohl vybrat částku pouze do výše devizového příslibu, což byly stanovené denní limity. Jako na služební cestu.“
Celý rozhovor s tenisovou legendou Janem Kodešem si přečtěte v aktuálním vydání Nedělní Aha!