Filmař žraloků Steve Lichtag (61): Jsem Američan z Vysočan!
6 fotografií
V Čechách začínal jako herec, dnes je úspěšným americkým režisérem a producentem žijícím v Praze. Na svém kontě má spousty ocenění za filmy s přírodní a podmořskou tématikou, jako první na světě natočil film o velkém bílém žraloku bez ochranné klece. Řeč je Stevu Lichtagovi (61), jehož nový podmořský film »Aldabra: Byl jednou jeden ostrov« právě sklízí úspěchy nejen v našich kinech. Vlastně byste měli vědět, že původně se jmenoval Zdeněk Loveček.
Podmořské záběry ve vašem novém filmu o ostrově Aldabra jsou úchvatné, ale dostat se k natáčení prý nebylo vůbec snadné?
„Ten film, mimochodem můj první 3D kinoprojekt, jsem dělal na zakázku a vůbec jsem netušil co Aldabra vlastně je. Dozvěděl jsem se, že se jedná o ostrov, kam se nesmí a kde v padesátých letech točil pouze Jacques Cousteau. Největší problém byl, jak se na ten ostrov vůbec dostat. Leží totiž asi 200 km severně od Madagaskaru a nachází se ve stoprocentně pirátských vodách.“
Jak jste to řešili?
„Věděli jsme, že naše šance jsou fifty-fifty, navíc tam s námi nikdo nechtěl plout. Nikdo nás také nechtěl pojistit a museli jsme mít sebou odstřelovače z Anglie. Původně jsme chtěli plout od Seychel, ale kapitán to nakonec vzdal.“
Piráti vás už potom neohrožovali?
„Protože jsme vypluli z úplně z jiné strany, nevěděli o nás. Potom jsme vypadli raději o dva dny dříve a udělali jsme dobře. Hned druhý den se piráti objevili a odnesla to nějaká jiná loď.“
Vraťme se k vašim začátkům. V sedmdesátých letech jste se ještě jako Zdeněk Loveček objevil v několika filmech pro změnu jako herec. Jaké byly vaše první herecké krůčky?
„Studoval jsem Státní konzervatoř v Brně a potom přišly i první filmy. Jedním z notoricky nejznámějších byly Holky z porcelánu, kde jsem hrál muzikanta Petra, syna Míly Myslíkové.“
Jak na tento film vzpomínáte?
„Byl to můj, tuším, třetí film, ale klíčový. První, ve kterém jsem hrál s Honzou Krausem a Milenou Steinmasslovou, se jmenoval Kvočny a král. Když mi Juraj Herz nabídl roli v Holkách z porcelánu, byl jsem strašně mladý.“
A ještě Zdeněk Loveček…
„Přesně tak. Vzpomínám si, že jsem tenkrát vezl na plac Dášu Veškrnovou, pro kterou to byl její úplně první film. Měla strašnou trému a já, už jako mazák, který měl jeden, dva filmy za sebou, jsem ji tenkrát uklidňoval. Zaskočil mě však režisér Juraj Herz, když mi sundal brýle a vyžadoval, abych hrál bez nich. To mě dost rozhodilo. Najednou jsem ztratil svoji osobnost, jistotu a bylo to dost nepříjemné.“
Zhruba čtyři roky po úspěšných Holkách z porcelánu jste emigroval. Co vašemu rozhodnutí předcházelo?
„Ještě jsem hrál ve dvou dílech Pana Taua a hodně jsem dělal v televizní zábavě, kde si mě oblíbili režisér Zdeněk Podskalský a režisér a scénárista Ivo Paukert. Začínali jsme s Oldou Kaiserem a původně jsme spolu měli hrát v pořadech, Možná přijde i kouzelník. Ale protože jsem potom emigroval, nahradil mě Jiří Lábus. Nějak mě to lákalo pryč.“
Co uspíšilo vaše rozhodnutí v době tak slušně rozjeté kariéry?
„Těch důvodů bylo víc. Mé rozhodnutí sbalit kufry urychlila poměrně velká role v připravovaném televizním seriálu Muž na radnici, kde jsem měl hrát nějakého komouše. Tenkrát mi přišlo asi dvacet scénářů a strašně to na mě padlo. Řešil jsem dilema, zda být takzvaně slavný a zároveň se odepsat od zbytku svých kamarádů, nebo vzít kramle.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném vydání nedělního Aha!
6 fotografií
