Režisér Hynek Bočan: Čeští čerti jsou hodnější než němečtí!

Vladimír Dlouhý a Ondřej Vetchý. Kumpáni v pohádce, ale i v milostných eskapádách, když proháněli holky a trumfovali se, kdo jich uloví víc. (Foto: Aha! - ara)

5 fotografií

V pohádce S čerty nejsou žerty se pekelník snažil dostat do pekla zlou Dorotu Máchalovou.

Dana Bartůňková vzpomíná, jak přišla k roli: „Šla jsem na konkurz, kde bylo dalších sto adeptek. Když jsem mezi nimi viděla tu slavnou plejádu slavných hereček, jako byla Ivana Andrlová, Libuše Šafránková, chtěla jsem se rovnou otočit a jít domů. Říkala jsem si, že nemám absolutně šanci. Mirek Dlouhý tam seděl a nahazoval texty. Většina holek měla paruku, mně v maskérně vlasy svázali. Šla jsem mezi posledními, takže už jsem byla z toho čekání docela unavená. Když jsem navíc vešla na scénu, zakopla jsem o kabel a z pusy mi nechtěně vyklouzlo »do prde**« Režisér Hynek Bočan se na mě tak zvláštně a přísně podíval… A za tři týdny volali z produkce, že si vybral mě.“

2. ledna 2016 • 12:00

Od uvedení pohádky S čerty nejsou žerty už uběhlo třicet let a jeho tvůrci na ni dodnes vzpomínají v dobrém. Po svém na film, který vznikl na motivy pohádky Boženy Němcové Čertův švagr, zavzpomínali v nedělním Blesku režisér Hynek Bočan (77), představitelka princezny Angeliny Dana Bartůňková (58) a Václav Upír Krejčí (60).

Hynek Bočan:

Já si myslím, že v pohádkách se odráží duše národa. Třeba čeští čerti jsou úplně jiní než ve světě. Bývají dokonce laskaví, přihlouplí, ale spravedliví. Němečtí nebo rakouští čerti jsou opravdu zlí. Mě na tom baví to, že ten národ se tam nějak objeví. Hlavní hrdina je obvykle nahlouplej Honza, nic neumí, a protože dá mravenečkům drobečky, tak se dostane k půlce království. Nejlepší je nedělat nic a pak nejlépe od dědečka dostat kouzelné rekvizity. To je přece typicky české.

Dana Bartůňková:

„Bylo to docela humorné. Ondra Vetchý a Mirek Dlouhý – velcí kamarádi už od konzervatoře, byli ve věku, kdy si dělali zářezy. Holky po nich šílely, mohli mít každou, na kterou si ukázali. V té době soutěžili, kdo bude mít lepší skóre, kdo jich víc sbalí. A když se na scéně objevila Monika Pelcová, tedy Adélka, které bylo šestnáct let, bylo o zábavu postaráno… Krásná kořist! Ondra i Mirek zbystřili, kdo bude první. Tak snadné to kluci ale neměli. Monika byla samozřejmě ještě panna, cudná a nezkažená dívenka z Olomouce. Taková panenka. Navíc neherečka, takže byla celou dobu pod dohledem tatínka, který tam pobýval celou dobu na natáčení s ní. Holka se celou dobu držela, ale jeden večer tam zůstala sama a… Prostě to tatínek neuhlídal.“

Václav Upír Krejčí:

Jako správný netopýr jsem musel mít špičaté uši a jednak viset hlavou dolů. Obojí bylo velké utrpení. Dodnes mě uši bolí, když si na to vzpomenu. Bolelo to, když mi přidělávali, a ještě víc, když je večer strhávali. Byly z nějaké gumy a museli je na ty moje lepit. Vůbec si neumím představit, že Jean Marais jako Fantomas musel vydržet v té složité masce. Vrcholem věšeho bylo, když mě pověsili hlavou dolů a dvě hodiny nutili v téhle pozici zůstat. A na plátně to trvalo asi tři vteřiny!