Režisér Zdeněk Troška prozradil: Tajemnství »báby Kropáčkové«!
Byla skvostnou neherečkou, unikátem. Ostatně v české kinematografii mají neškolení »herci z lidu« tradici. A Anna Vejvodová (†88), babka Kropáčková z Troškových Kameňáků, byla evidentně důkazem, že režiséři občas kápnou na talent. Vždyť kdo by neznal klasické filmy Hoří, má panenko, nebo oblíbenou trilogii o rodině Homolkových, ve kterých zářili právě tzv. naturščici? S nimi točili v minulosti své slavné filmy především režiséři Miloš Forman a Jaroslav Papoušek. Na to, jak se s takovými lidmi před kamerou pracuje, jsme se proto zeptali osoby dnes nejpovolanější, režiséra Zdeňka Trošky (61). I v jeho úspěšných letních trilogiích se to neherci jenom hemží a filmům dodávají neopakovatelnou atmosféru, a jak se říká i duši.
Před pár dny zemřela Anna Vejvodová, která si zahrála babku Kropáčkovou ve vašich třech Kameňácích. Jak na ni vzpomínáte?
„Byla úžasná temperamentní, všechno ji zajímalo a byla neuvěřitelně společenská. Jak se říká čupr holka.“
Jak a kde jste ji objevil?
„Našel jsem ji v metru. Chtěla na mně autogram s tím, že prý se jí naposledy podepsal Rafael Kubelík v šestačtyřicátém. Neměl jsem u sebe tužku, ani papír, ale řekla mi, »Šéfe, to já všechno mám«. Pak dlouho hledala v obrovské kabele a mezitím mi stačila říct celý svůj životopis. Takovým způsobem, že jsem se musel pořád smát a rozhodl se ji angažovat do filmu. Vzal jsem si na ni kontakt a potom jsem ji nechal bez jakýchkoliv dalších zkoušek přivézt rovnou na plac do Týna nad Vltavou.“
Nezklamala?
„Ubytovali jsme ji na hotelu a já jsem jí řekl, že se v sedm hodin sejdeme v jídelně na večeři a řekneme si, co budeme druhý den točit. Nepřišla. Hledali jsme ji všude možně, před desátou jsme dokonce chodili kolem Vltavy a měli černé myšlenky. Před půlnocí jsme její zmizení nahlásili na policii.“
Kde jste ji potom našli?
„Na diskotéce, kde v osmdesáti řádila jak tajfun. Tak to alespoň popsali mladí lidé, kteří nás na ni upozornili. Seděla na baru, před sebou měla pivo, fernet, šampus, v ruce cigaretu a kolem ní se váleli tři opilí vojáci s hubou na desce. Všechny je zničila na šrot. Když mě zahlídla, volala: »Šéfe, tady«! Na schůzku u večeře zapomněla. Pak jsme se dozvěděli, že ještě v půl třetí ráno stála uprostřed parketu, kolem ní kruh a ona tančila a zpívala Sladké mámení… V půl páté ji dav rozjásaných lidí halasně doprovázel k hotelu jako největší hvězdu. V sedm hodin už Anička seděla s cigárkem u kafe v maskérně. Podezíral jsem ji, jestli není napojená na temelínskou elektrárnu, protože byla atomová.“
Pane režisére, jak se točí film s neherci?
„Když pracujete s hercem profesionálem, máte poloviční práci. Ale než postavím před kameru neherce, musím být přesvědčen, že to uhraje.“
Jak to poznáte?
„Například podle toho, jak reaguje na vaše podněty. Nemá trému, má smysl pro improvizaci a hlavně, je svůj. A nic nehraje. Když jsem například pracoval s těmi babkami, snažil jsem se je nějakým způsobem uklidnit, aby si ani nevšímaly, že je filmujeme. Že jde vlastně jen o takovou hru. Tím pádem ztratí ostýchavost a jsou samy sebou.“
Stalo se vám někdy, že jste si vyhlédl někoho, kdo se před kamerou ukázal jako nepoužitelný?
„Nikdy. Já jsem se s těmi lidmi napřed bavil a při té konverzaci, třeba někde u čaje, zjistíte, zda na to ten člověk má, nebo nemá.“
Helena Růžičková mi kdysi říkala o Josefu Šebánkovi, představiteli filmového Homolky, že byl geniální. U ženských nehereček taková byla například Milada Ježková. Jste téhož názoru?
„Určitě. To je přirozená genialita těch lidí, kteří v podstatě tu kameru ani nevnímají a jsou takoví, jako v životě.“
Takže neherec se může klidně stát hvězdou ve filmu, ve kterém hrají i profesionálové?
„Je to pravda. Pan Šebánek a paní Ježková v sobě měli něco, co jim závidělo mnoho a mnoho profesionálních herců.“
Koho ze svých filmových objevů z řad neherců byste vyzdvihl vy?
„Mě například moc potěšila paní Červená, babka v posteli ve filmu Slunce, seno, jahody. Byla přirozená a tu šílenou bábu hrála naprosto skvěle. Farářova hospodyně Cecilka byla také neherečka. Keliška, doktor Kája…, ti všichni hráli ty své figurky velice přirozeně. Stejně jako Miluna, nebo Blažena.“
Předpokládám, že vás nezklamal ani Venca Konopník, v podání dalšího neherce Broňka Černého?
„Ano. To byl kluk, který pracoval jako železničář a spletl si konkurz s komparzem. Když jsem mu řekl, že se jedná o konkurz na hlavní roli, moc se omlouval a chtěl odejít. Jevil se mi jako šikovný kluk, tak jsme ho s asistentkou vyzkoušeli. Měl zahrát nápadníka, který přišel pozdě na schůzku a ještě nacamraný. Zvládl to skvěle. Pak mě ale při obhlídce terénu vyválel na motorce.“
Jak se to stalo?
„Měl jawu, tuším tři sta padesátku. Jeli jsme do kopce a v tom posledním, strmém úseku, Venca přidal, motorka se postavila na zadní kolo a my jsme se převrátili dozadu a udělali několik kotrmelců. Naštěstí bez zranění. Křičel: »Ty vole, já první den vezu režiséra a málem ho zabiju«! “
