Žádný úředník – zloděj a podvodník!
Dělník Josef Halíř z Prahy VII měl radost. Večer 11. listopadu 1910 totiž přijal ve svém bytě slušně vystupujícího, elegantního, asi 40letého muže, který hledal podnájem. Příchozí se představil jako Kopecký, povoláním tovární úředník, a slíbil hned zaplatit dopředu.
Tedy, hned... Slíbil zaplatit druhého dne ráno, jen co přespí a pak si z úschovny na nádraží císaře Františka Josefa vyzvedne zavazadla a osobní věci. Příběh popsal deník Čas 14. listopadu zmíněného roku. Dělník Halíř byl potěšen – rýsoval se mu zajímavý příjem do rozpočtu, pan Kopecký přece byl přímo serióznost sama. A tak zavedl nového podnájemníka do pokoje, který mu poskytl, a těšil se na jeho penízky. V sobotu ráno údajný Kopecký vstal a majiteli bytu Halířovi sdělil, že odchází na nádraží pro své věci. Odešel – a už se nevrátil. O jeden nezaplacený nocleh by snad nebylo. Jenže zednický pomocník František Češka, další podnájemník, po vykukově odchodu zjistil, že mu dotyčný prohledal jeho kufr, odkud si s sebou neznámo kam vzal 29 korun. Pro představu o vzniklé škodě – vejce tehdy přišlo na 4 až 6 haléřů, kilo brambor na 5 haléřů, kilo másla stálo více než 2 koruny. Dršťková polévka stála 10 haléřů, vepřo-knedlo-zelo 60 haléřů. „Po neznámém se pátrá,“ dodal deník.
