Mlsné jazýčky, zhýčkané žaludky
V období po ničivé první světové válce se ekonomika státu teprve postupně dostávala do kondice. Lichváři a spekulanti ze svých kšeftů hojně bohatli, což mezi obyvatelstvem vyvolávalo značnou nespokojenost a hněv.
Proto jedním z vůbec prvních úřadů, který zřídila nově vzniklá Československá republika po pádu Rakouska-Uherska v říjnu 1918, byl úřad pro potírání lichvy. Ten pak dostával řadu stížností občanů na bezostyšné počínání spekulantů, které následně řešil. O jednom takovém případu informoval deník Československá republika dne 15. ledna 1920 pod titulkem Mlsné jazýčky a zhýčkané žaloudky.
Citujeme: „Úřadu pro potírání lichvy došla řada stížností, že v zněmčeném území se peče bílé pečivo ve velkém množství. Z důvodu toho nařízeny byly prohlídky. Dozorčí orgánové lichevního úřadu zabavili v krámě pekaře Gustava Schwertnera v Chrastavě 64 kg žita, 18 kg pšeničné mouky, 242 vek bílého chleba a 30 housek. U cukráře Antona Bienerta tamtéž zabaveny byly tři kufry a bedna pšeničné mouky ve váze 3 q, které koupil od dělníka Forsta z Horní Chrastavy, 1 kg po 12 Kč. Forst byl zatčen a dodán do vazby.“ Nakládání s moukou podléhalo přísným pravidlům. Přednost měl chléb před cukrovinkami.
