Hledáme páníčky 23. března 2015 • 05:00
Živořil ve smetí, teď už má César pelíšek
8 fotografií
Dva roky věznil Césara bývalý majitel v zavřeném domě plném smetí a výkalů. César přesto neztratil svou psí důstojnost a poté, co o jeho trápení napsalo Aha!, se dočkal i nového šťastného domova.
Dlouhé měsíce César »plakal« na samotě v Jeseníkách, než se dovolal pomoci. Z pekla ho vytáhl Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat. V péči dočasné pěstounky si pak opět zvykal na to, že lidská ruka umí i pohladit. A před pár dny odjel do skutečného domova. „Chtěli jsme pomoci pejskovi a zároveň vrátit chuť do života našemu dědečkovi. Před čtyřmi roky prarodičům zemřel jejich pes a dědeček pomalu ztrácel zájem o svět,“ prozradila Aha! Petra Loskotová, které César hned, jak ho viděla, padl do oka.
„Důležité je, že je kliďas, takže ho babička s dědou zvládnou,“ dodává. Na Césara nejsou senioři sami. Oblíbila si ho celá rodina. „Bydlíme všichni na Karlštejně, takže Césárka jednou dvakrát týdně vytáhnu na větší procházku,“ dodává Petra spokojená i s tím, že dědeček už zase chodí na procházky, má lepší náladu a prý chuť debatovat o něčem jiném, než o hrůzách z televize.
Cesta domů
V kufru auta vydržel César přesně 15 km, pak si přelezl na zadní sedačku k babičce a v její náruči pozoroval svět z okénka. Na odpočívadle za Brnem se vyvenčil a jeli dál.
Dárek na uvítanou
Pár kilometrů od domova, se konala zastávka v obchodu s chovatelskými potřebami. Paní prodavačka, hned Césara, o kterém také četla, poznala a dala mu velký kus sušeného masa. Ten Césárek slupnul s velkou chutí.
Velké vítání
Dědeček Césara přivítal rozzářený a s úsměvem na tváři. Pak vděčný pes dostal od babičky večeři a vypadal velmi spokojeně.
César se snaží
Je prý neuvěřitelné, jak César poslouchá. „Stačilo říci »místo« a ukázat na nový pelíšek a hned se do něj zachumlal,“ líčí Petra. Když náhodou dělá něco nepřístojného, stačí říci »fuj« a on toho nechá. To všechno se César, než odjel na Karlštejn, naučil od trpělivé dočasné pěstounky Jany.
8 fotografií
