Dva dobrodruzi z Kyjova! Se starou škodovkou až na Sibiř!
Prašné a blátivé silnice jako ve středověku, šílení řidiči, opilí milicionáři. To všechno byste viděli, kdybyste se vydali přes ruskou Sibiř až na pobřeží Japonského moře. Právě na takovou cestu, dlouhou přes 11 tisíc kilometrů (a pak to samé domů), se vypravili dva čeští dobrodruzi z moravského Kyjova – Petr Goldmann a Petr Vavřík.
Jsme šílenci, bylo to o život!
Jako dopravní prostředek si zvolili stařičkou Škodu Rapid z konce osmdesátých let. Jejich cíl? Přístav Vladivostok v nejzazším konci Asie…
-
Řízení v noci byl hazard
Z více než jedenácti tisíc kilometrů ujeli dobrodruzi většinu po čtyřech kolech, jen patnáct set kilometrů se svezli vlakem. Ne, že by se jim nechtělo dál kroutit volantem, ale silnice prostě dál nevedla. Denně urazili průměrně asi 560 kilometrů, protože rychlejší jízdu tamní silnice nedovolí. Cestovali jen ve dne, za tmy jde totiž na silnicích za Uralem o život. Tamní řidiči jezdí rychle, přiopilí a často odmítají automobilu zapnout světla. -
Na silnicích létalo kamení
Stará škodovka zvládla cestu bravurně. Ačkoliv je defekt pneumatiky na ruských silnicích naprosto běžná závada, Čechy nepotkal ani jednou. Náročnou cestu ale nepřečkal výfuk, který musela dvojice Petrů nechat provizorně opravit. Z pantu se vylomily i jedny dveře.Z rozbitých ruských silnic měli Češi každopádně respekt, pohybovali se rychlostí okolo 30 km/h, byť Rusové si to kolem nich svištěli klidně třikrát rychleji. O kameny odlétávající od kol projíždějících vozů není v Rusku rovněž nouze, ani škodovka se »roji projektilů« nevyhnula. Odneslo to roztříštěné čelní sklo. -
Úplatek? I půlka salámu
Mezi nejhorší zážitky českých dobrodruhů patřila setkání s ruskými milicionáři. Chlapíci v uniformách se totiž živí hlavně vymáháním úplatků, a tak často nesmyslně terorizují řidiče. Chlapi z Kyjova za cestu prožili nepříjemných policejních »kontrol« desítky. Na úplatcích zaplatili dohromady 7500 rublů (asi 6500 Kč), vzdát se museli i půlky salámu a dvou plechovek piva.