Lucie Zedníčková (56) přiznala, že ji přestalo bavit divadlo...
Pro většinu herců je divadlo tím zásadním v jejich profesním životě a ostatní práci, třeba natáčení pro televizi, častokrát berou jako jakýsi doplněk, možnost přivýdělku nebo zpestření. Jenže Lucie Zedníčková (56), která si zahrála například v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 a nyní ji můžeme vidět v seriálech Kamarádi či Zoo Nové začátky, to má jinak. Zatímco natáčení ji baví a úplně se děsí toho, co bude, až seriál dotočí, na divadlo zanevřela. Jednoduše ji přestalo obohacovat a sama nemá ponětí, proč tomu tak je. Zřejmě u ní nastalo vyhoření a tvrdí, že už nemá co divákům předat.
Lucie nyní hraje v »primáckém« seriálu Kamarádi Světlanu Musilovou a role jí předepisuje pozici ambiciózní matky. Jenže v soukromí je herečka úplným opakem. „Pro mě je důležité, aby moje děti byly šťastné. Žádné další ambice nemám. A součástí štěstí je podle mě dělat práci, která člověka baví a naplňuje. Takže svým dětem přeji, což se zatím i plní, aby dělaly, co je opravdu těší. Aby nechodily do práce z povinnosti nebo proto, že si tam vydělají peníze, ale s radostí a těšily se na ni. Ať už to bude jakákoliv práce,“ říká Zedníčková, která sama moc dobře ví, o čem mluví. V poslední době se totiž u ní udály velké změny. Zatímco kdysi byla na jevišti jako doma, nyní se tam necítí ve své kůži. Bylo období, kdy hrála hned v několika inscenacích, a to nejen v Divadelní společnosti Háta, ale i v Městském divadle v Brně, v Příbrami a dalších. Jenže nyní je všechno jinak. „Zbylo mi jedno představení, se kterým jezdíme velmi málo. Já teď skoro vůbec nehraju,“ přiznala v Blízkých setkáních herečka. Měla role ve dvou představeních, jenže poté, co Petr Nárožný (87) podstoupil dvakrát operaci kyčle a do Milionového údržbáře se už nevrátil, zbyla jí pouze komedie A do pyžam!. To, že první představení skončilo, ji velmi mrzí. Chápe však, že kvůli zdravotním problémům to už dál Nárožný hrát nemohl. On byl pro ni ale tím styčným bodem. „Já tam měla malou roli, ale šla jsem tam kvůli němu. Pro mě byla čest stát s ním na jednom jevišti. Nikoho tak skvělého, charakterního a dobrosrdečného, jako je Petr Nárožný, totiž neznám. Je to fantastický člověk,“ svěřila.
Prahne po jistotách
To, že jí zbyla pouze jedna hra, jí však nepřekáží. Svěřila totiž, že divadlo pro ni už neznamená to, co kdysi. A přišlo to postupně, s věkem. „Měla jsem období, kdy mě přestalo divadlo těšit. Nevím proč. Přestalo mě bavit jako diváka a pak mě přestalo bavit i jako herce. Říkala jsem si, v čem to asi je? Co se se mnou stalo?“ Začala tedy hledat chybu v sobě. Myslela si, že se cítí podhodnocená. „Nejdříve jsem si říkala, zda to není tím, že moje představení je málo kvalitní. Ale pak jsem šla na jiné přestavení a zjistila jsem, že to moje představení zas tak nekvalitní není. Že jsou i méně dobré... Najednou mám pocit, že nemám tomu divákovi co předat. Že je všechno zbytečné. Já bych jim chtěla předat něco víc než jen třeba ten smích,“ přiznala. Má to tedy podobně jako Tereza Brodská (57), která také divadlo opustila. Co ji však naplňuje, je natáčení. Ale i tam se u ní objevily velké obavy. Děsí se toho, že až Kamarády dotočí, bude sama a na dně. „My tam máme skvělou partu. Není tam jediný prudič. Já si na ty lidi tak zvykla, že se bojím, že až to skončí, tak se mi po nich bude stýskat. Že už se s nimi nepotkám, protože nemám se všemi společnou cestu. Bojím se, že ve mně bude hrozná prázdnota. Čím jsem starší, tak tím víc ty jistoty chci mít pořád. A bojím se, že je ztratím,“ svěřila se se svým trápením herečka. Práce před kamerou dává jejímu životu smysl. Alespoň tam se prý něco děje. Jinak se u ní nic převratného prý neděje. „Můj život je velmi monotónní,“ tvrdí Zedníčková, která si buduje svoje malé království a útočiště nedaleko Berouna. Koupila tam statek, který rekonstruuje. Zatím tam nebydlí a netuší, kdy se tak stane. Pořád je tam totiž hodně práce. „Já jsem takový věčný rekonstruovač čehosi. Měla jsem novostavbu, kterou jsem prodala. Tehdy si všichni klepali na hlavu a ptali se mě, jestli jsem normální. Říkali mi: Ve tvém věku? To už přece člověk chce mít klid! A ty si prodáš barák, který máš hotový, abys koupila starý statek a začala znovu,?“ svěřila herečka. Jenže dům, který měla, neměl prý duši. Proto ho prodala a z nostalgie si pořídila statek.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 37.
