Linda Rybová (49) odkryla děsivé tajemství z minulosti...
Když si vzpomene na svoje dětství, kolikrát se stane, že ji až zamrazí. Linda Rybová (49), která v říjnu oslaví padesátiny, svěřila, že se svého věku vůbec nemusela dožít. A hrozilo to hned několikrát! Herečka, kterou diváci znají například jako zubařku Blanku v Ulici, dětská léta trávila na chatě u prarodičů. Poblíž byla železniční trať, a když se Linda chtěla jít koupat, přebíhala přes koleje. Zkratka ji ale málem stála život…
Linda Rybová se vrátila na obrazovky TV Nova s premiérovými díly v pořadí již jednadvacáté sezony seriálu Ulice. Diváci ji znají jako zubařku Blanku, která si prošla nejen alkoholickým obdobím, ale i znásilněním. V dílech před prázdninami pomohla Vandě, kterou hraje Kristýna Hrušínská (40) s porodem. Odvezla ji totiž do porodnice, kde Vanda na svět přivedla holčičku Esterku. Linda Rybová ale umí i v reálném životě dělat velká a především rázná rozhodnutí, i přesto, že samu sebe označuje za velkého introverta. Má to tak hlavně od doby, co se jí narodily děti. Je také patronkou nadačního fondu Kolečko, který podporuje dětské pacienty po těžkých úrazech. Nestalo se tak však náhodou. Sama má totiž s nebezpečnými hrami a situacemi zkušenosti. Jako malá si totiž často hrála v blízkosti železnice.
Přebíhala přes trať
Linda Rybová vždycky snila o tom, že bude mít dům na samotě. Když si založila rodinu s Davidem Prachařem (66), nejdříve se mačkali v malém bytě v pražských Nuslích. Pak koupili starý mlýn v Malé Lečici, který zrekonstruovali a přestěhovali se tam. Na stavení, které leží na konci vesnice, kolem protéká potůček a pozemek obklopují strmé srázy, pole či lesy, si herečka zvykat nemusela. „Znala jsem to z dětství. Měli jsme chatu za vesnicí, právě s takovou tajemnou zahradou schovanou mezi stromy, kde jsem to milovala. A přesně takové ukryté a výsadní místo jsem hledala,“ svěřila v jednom z rozhovorů. Zní to opravdu romanticky, ale když dnes Linda zabrousí myšlenkami do dávných časů, mnohokrát jí naskočí husí kůže. Jejich chata byla totiž jen kousíček od vlakové trati. „Opravdu musím říct, že to, co se mi teď vybavuje, co jsme tam dělali, kolik nám bylo a kolik nás bylo, to je úplně za hranicemi všeho. Mně se úplně normálně dělá zle, když to dnes vidím,“ začala svoje povídání Rybová. Tehdy to tak nebrala, ale čím je člověk starší, tím víc domýšlí důsledky. Koleje a jejich přebíhání byly jejím každodenním chlebem. „Se svými dětmi jsem přes tu trať nikdy nešla. To bych si vůbec nedovolila. A já jsem tam jako dítě prožila téměř celé dětství. Běhali jsme nahoru a dolů, protože to byla nejlepší zkratka od naší chaty k vodě. Bylo to asi o kilometr méně než po silnici. Celou dobu jsem přebíhala přes trať a bylo to opravdu hustý,“ přiznala. Možná že byl tehdy menší provoz, vlaky nejezdily tak často, ale stejně se při myšlence z toho, co se jí mohlo stát, Rybová vždy oklepe.
Rány na těle - Nejen o nich čtěte v tištěném APŽ číslo 35.
