Sníh smrděl po rybách: „Byla to nejpříjemnější práce, jakou pamatuju, i když to probíhalo ve dvacetistupňovém mrazu a děsně jsme vymrzli,“ vzpomíná Vorlíček, který si musel poradit i s tím, že v Německu tenkrát nebyl žádný sníh. „Producenti tehdy měli připravené pytle s rozemletým polystyrenem. Německá strana ale navozila umělý sníh, který sice zapáchal, protože byl dovezen z rybích konzerváren a vyroben byl z rybích kostí a chemických příměsí, přesto byl na rozdíl od polystyrenu ekologicky vhodnější. Druhý den už po něm nebylo památky,“ prozrazuje.
|
Aha! – Martin Pekárek