Moc si přála dceru Ivetu Bartošovou (†48) pochovat v rodném Frenštátě pod Radhoštěm. Jenže Josef Rychtář (56) zvolil jako poslední místo odpočinku zpěvačky Říčany. Pro maminku Svatavu (75) nepředstavitelná dálka. A ještě ke všemu ji cestu na hrob její syn Lumír Bartoš (50) nepovolil.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme
nikdy vyhrát. Ale
nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou;
ten, koho
považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se
nevyvraždit.
Když pomineme společný život Ivety s Rychtářem a začneme se dívat jenom od její tragické smrti , tak snad nikdo nezná ve své rodině někoho komu zemře ( a to tragický ) nejbližší osoba , tak honem začne nosit před dům ukazovat po pozůstalém obrázky, dopisy a bůh ví co ještě. Pak se druhý den postaví do vrat a vyhlíží - nevím koho ? asi až zahřmí a bude se moci projevit. A to taky patřičně udělal. Na takovou komedii už se začínalo nabalovat další a další divadlo.
Místo, aby milující vdovec doma truchlil po milované Ivetce ( jak teď říká), tak se každou chvilku zviditelňoval ve dne i v noci ( jak přelézal cizí plot).
Jestli tohle bere někdo jako normální počin truchlící osoby, tak nevím, asi to mají doma stejné.
Tak se mi zdá, že vítězným je Rychtář.Ať je to jak chce, byl to její manžel a docela jistě ho to sebralo.
KOMEDIE kolem jejího pohřbu vyvolané příbuznými mě přesvědčila o tom, že jsou ještě blbější než Rychtář a vědomí, že nechali Artura žít dál bez rozloučení ( a pohřeb konečná, nevratná tečka za životem mámy byla) mi rozum nebere.
Hojili si svoje ego a Iveta byla chudinka někde upozaděná.
Skoro tomu Rachtářovi fandím.
Díváte se někdy na Pošta pro tebe?Asi ano,Kolik je tam otců,matek a dětí co ani nevědí ,že jim někdu umřela matka otec dcera,syn.A přežijí to.Tak proč by to neměla přežít rodina Ivety nebo Artura.Já osobně bych na pohřeb co režíroval Rychtář taky nešel ani jako syn ani jako matka.Než si trhnout ostudu tak rači bych trpěl.
já bych tam taky nešel, vidět a koukat na herectví osoby, která ji hodně na ty koleje pomohla... musel bych ho picnout a rovnou nechat spálit. A v tom, že někteří ani neví, že jim někdo umřel.máš pravdu .. vzpomínky nejsou jen o pohřbu. Vzpomínky jsou hlavně o životě.
