Důrazné »NE« místo »ANO« měla Iveta Bartošová (†48) říct Josefu Rychtářovi (56). Zpěvaččina matka Svatava (74) a bratr Lumír (50) dělali loni v létě spolu s Ivetiným italským exmilencem Domenicem Martuccim (37) maximum, aby svatbě zabránili.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Nejbližší se domluvili? Tak to jsem se usmála. Pokud se nejbližší opravdu domluvili, určitě to zveřejní bulváru, aby ten to takhle veřejně uvedl a Rychtář si ten plán přečetl.
Já než plánu nejbližších věřím právnímu systému, že se najdou možnosti, jenž vše dají do pořádku a to, Arturovi celé dědictví po mamince, jak si to přála. Urnu nejbližší rodině a Rychtáře spravedlnosti, která posoudí na základě důkazu, do jaké míry nese podíl viny za smrt Ivety.
Rychtář na fotkách vypadá, že se brzy upije. Kdyby ještě sílil tlak a nenávist veřejnosti a současně ubýval tok peněz, urychlí se to. Čímž aspoň pozůstalí I. Bartošové budou zbaveni tohoto bezostyšného parazita a násilníka a oddechnou si. Rychtářovi synové zdědí cca polovinu pozůstalosti I. Bartošové a Arturovi právníci se místo s násilníkem Rychtářem budou o dědictví prát s Rychtářovým Ušounem...
Dnes Bartosova,zitra kdokoliv z vas.................protoze se to netresta! A lidi nejsou vychovany k moralce,ale k nenazranosti na ucet druhejch! Popremejslejte o tom!
Duševní porucha neznamená automaticky odejmutí právní způsobilsoti. když vám dotyčný opakuje, že to a to chtěl, soud vycouvá. A neříkám, že psychaitři a psychologové mají snadnou profesi, ale více zodpovědnosti by jim slušelo.
A dnes, po změně zákona, už vůbec ne! Omezení právní způsobilosti je opravdu obtížné, tudy cesta nevedla. Matka a bratr neměli v posledních letech k Bartošové přístup (když pro ni před lety přijeli k Boromejkám do nemocnice, když na reverz utíkala z detoxu, odmítla se s nimi potkat a zavolala si na odvoz Rychtáře), ale Martucci k ní přístup měl. Úsilí měl vynaložit na to, aby ji přiměl zůstal v léčení, vyléčit se a zvážit své zásadní životní kroky (především převod domu na Artura výměnou za doplacení hypotéky a dalších dluhů Bartošové jeho otcem a sepsání závěti ve prospěch Artura). Jenže to neudělal. Naopak, Bartošová se v tom kritickém momentu, po němž se dostala k Boromejkám, pokusila o sebevraždu proto, že "ji Martucci odmítal krmit lžičkou, nevařil jí, jen vždycky naházel jídlo do lednice, nebyl s ní 24 hodin denně, ale jezdil si domů odpočinout, nejel s ní domů z Itálie, jen zařídil řidiče a ten usnul a ´málem´zabil Artura". Martuccimu se nelze divit, že to nevydržel a utekl, je to normální, je to lidské, kdo by tohle vydržel. Ale teď mu nezbývá než mlčet, jako mlčí jiné partneři Bartošové, kteří ten domácí teror také nevydrželi a také utekli.
Nemají žádný, jen Aha! má "chytrého" titulkáře. Měli plán, že ji zbaví svéprávnosti, ale to nebyl plán chytrý, nýbrž naivní, protože dyby byli chytří a měli přehled, věděli by, že to se jim nemůže podařit a že síly musí napřít jinam: na přesvědčení samotné Bartošové, aby se léčila, anebo aspoň v momentu čisté mysli (nejlépe asi v době, kdy ležela v Bohnicích) učinila nezbytné kroky k ochránění osoby svého syna. Mohl k ní přijít někdo, třeba její léčitel, nebo právník, kdo by jí vysvětlil, že když je tak nemocná, velmi vážně hrozí, že jejího milovaného syna po její případné smrti čekají vedle smutku také roky tahanic o "památky na maminku" s podivnými individui, která se nastěhovala do jejího domu. Že nakonec na maminku ani nebude vzpomínat v dobrém, protože ji bude mít spojenu s těmi hnusáky, co se na ni nabalili. Aby tomu zabránila, musí udělat aspoň jednu věc: sepsat závěť ve prospěch Artura a uložit ji u notáře.
Mimochodem, u nás se význam závěti strašně podceňuje. Považuje se to skoro za rouhání, mít závěť. Na západ od nás lidé píší závěť ve chvíli, kdy se jim narodí děti, protože nikdy nevíte... Závěť se považuje za znak zodpovědnosti. U nás se považuje za rouhání. A zakhle to někdy končí.
