Rudolf Jelínek alias major Hradec ze seriálu Třicet případů majora Zemana: Při natáčení Zemana mi šlo o život!

● Na Kubě ho skoro zabil kůň!
● Při zinscenované rvačce dostal nakládačku!
● O život šlo i Rázlové na Baltu!

Jenže – zbytečné obavy – Rudolf Jelínek byl k poznání na první pohled!

V seriálu jste hrál sympatického rozvědčíka. Jenže vás tam někde v cizině zamordovali a bylo dost složité přijít na to, jak se to všechno s vaší postavou v seriálu přihodilo…
(Úsměv) „Už je to 30 let, pamatuji si, že mě jako majora Hradce postřelili. Kubánský agent, kterého hrál Milan Klásek, mě ještě naložil do helikoptéry, a s ní jsme odletěli. Ale máte pravdu, pak už se nikdo nedozvěděl, jestli Hradec zemřel cestou nebo jinak. Uzavřelo se to na hřbitově na Kateřinské hoře, kde za mě vypálili čestné salvy a major Hradec nenávratně odešel do věčných lovišť.“

Jsou tací, kteří vám za tuhle roli v seriálu, poplatném době, nadávají. Vadí vám to?
„Byla to velmi vděčná, zajímavá role. A věřte mi, že 99,9 procent herců by ji neodmítlo. Jirka Hradec byl trochu enfant terrible, nesoudruhoval, nesalutoval, byl to statečnej a velmi schopnej rozvědčík, který ovládal jazyky. V několika dílech se vůbec neobjevil, protože byl někde ve Skandinávii s blíže neurčeným posláním. A v oněch »chilských« dílech, které se točily na Kubě, to byl vlastně český James Bond. Musíte uznat, že zahrát si takovou akční roli bylo dost zajímavý.“

Dobře jste jezdil i na koni. To vám zůstalo od vaší role ve filmu Smrt v sedle?
„Ne. Kvůli »Zemanovi« jsem si musel jezdecké návyky oživit, protože dlouho předtím jsem na koni neseděl. Vyjednal jsem si návštěvy v Chuchli a tam jsem trenéru Stibůrkovi pravidelně ráno jezdil koně. Sedlal jsem tam dokonce i hřebce Formana, který byl později druhý na Velké pardubické. Při natáčení na Kubě jsem se pak sice nevyhnul ani pádu, ale to se stane i vynikajícím jezdcům. Fakt je, že svědci mého pádu měli dojem, že je po mně. Kůň se zabořil předníma nohama do bažinaté louže, udělal salto a já letěl s ním. Nemáte ponětí, co člověku za tu půl vteřinu proletí hlavou! S Haničkou Maciuchovou jsme si tam ale hezky zajezdili. Byli to kovbojští koně, odolní, houževnatí. V té době jsem byl ve velmi dobré fyzické kondici, lyžoval jsem, hrál basket, dělal atletiku…“

Co záskok kaskadérů, když šlo o krkolomné výkony?
„Moc jich nebylo, kteří by mě zastupovali. Několikrát jsme se porvali s Jardou Tomsou, třeba v díle Modré linky, které se točily v Berlíně. Vzpomínám na dost náročnou rvačku, kdy mě tři chlapi mordují. Jarda mi tenkrát říkal: ‚Já tě takhle kopnu do ramene nártem, to vůbec neucítíš, rozloží se to na velkou plochu, a přitom to bude vypadat efektně! Ty upadneš dozadu, jako že jsi ji dostal na bradu.‘ Pustili kamery, jenže Jarda mě nekopl do ramene, ale opravdu do brady, takže jsem byl v tu chvíli málem k. o.Ale on mu to, chudákovi, osud pak vrátil na Kubě při natáčení hodil záda na lodi přímo na »pachole«. Takovou modřinu na zádech jsem v životě neviděl!“

Takže to bylo občas dost nebezpečné natáčení...
„A jednou šlo fakt o život. Točili jsme na Baltu jízdu na člunech. Regina Rázlová a Jirka Holý museli spadnout do vody. Nikdo ale nepočítal s tím, že když budou mít na sobě vypodšívkované pláště, potáhnou je nemilosrdně ke dnu. Naštěstí tam byli připraveni potápěči a vytáhli je, jinak by se utopili. Potápěči pak říkali, že kdyby tam ti dva zůstali déle než dvanáct minut, mohlo být po nich i z podchlazení.“

Jako ženská musím uznat: Fakt vám to tehdy, pane Jelínku, v tom seriálu slušelo! A zůstal jste fyzičkou i náturou chlap!
(Úsměv) „Připomínám jen, že jsem byl o pár kilo mladší! Na seriálu je zajímavé i to, že byl napsán podle skutečných případů. Takové to tady bylo, takoví jsme byli. Pravda ale je, že do posledních dílů byla přehnaně nacpaná normalizační politika a to mu neprospělo.“

Dostával jste dopisy?
„Stovky dopisů! On ten Jirka Hradec asi byl fakt sympaťák. Na internetu existuje nějaká stránka k seriálu. Vedou tam statistiky oblíbenosti jednotlivých postav. Dlouhou dobu proti Zemanovi vedl právě »můj« Jirka Hradec.“

Možná jste měl i štěstí, že jste nemusel v seriálu projít obdobím tzv. normalizace...
„Byl jsem vděčný, že jsem v těch dílech nehrál. Měl jsem prostě v té době jiné, důležitější úkoly.“ (smích)

Co děláte, když nehrajete divadlo?
„Spím, rád si hraju na počítači a vařím čínu. Od mojí maminky jsem se naučil péct řepánky. Pořád jezdím na koni. Moje druhá žena je trenérka a žokejka, která jela čtyřikrát Velkou pardubickou. Má svoje trenérské středisko a 30 koní.“