Vyvraždění celé rodiny: Zločin, který radši nikdo nevyšetřuje

..

„Na uši jsem si nasadil sluchátka a zapnul detektor. Dno jámy vykazovalo množství kovů. A tak jsme začali hrabat a vyhrabávat různé předměty. Jako první předmět vylezl na světlo světa litinový úlomek kamen.  Potom jsme vykopali velké kovové struhadlo na potraviny. V jámě bylo také veliké množství hřebíků, kterými toto obydlí drželo pohromadě,“ popisuje hledač pokladů Ondrej Jajcaj své pátrání v lesích nad Slovenskou Malužinou.

„Zajímavě působil dámský perleťový knoflíček. Neméně zajímavě zapůsobila malá skleněná flaštička se zachovalým, jenom částečně zteřelým korkovým uzávěrem. Otevřeli jsme flaštičku a světe div se, ucítili jsme vůni něčeho, co připomínalo lak na nehty. V boční stěně jámy byla vydlabaná jakási prohlubeň, ve které byly položené tři zubní kartáčky a zubní pasta, na jejímž plechovém tubusu se dal přečíst název pasty a též nějaká dobová reklama. Tedy v horách, kde skučela tatranská větřiska, se čistily zuby! No však ani nemohlo být jinak. Azylanti byli zubařská rodina. I tak tyto zubní náležitosti působily zajímavě v konfiguraci s okolní drsnou přírodou. Poslední série nálezů z jámy také vyprávěla – na dně ležely vystřílené malé nábojnice, nejprve z nějaké malé osobní zbraně zubaře Štajna. Podle nich se dá dedukovat, že když už bylo zle, rozhodl se odvážný zubař bránit svoji rodinu. Ta byla, podle vyprávění lidí, tvořena jeho dcerou, ženou a jím samotným. Potom už asi brzy přišla smrt.“

Tento otřesný případ se stal na konci druhé světové války. Rodina židovského  lékaře Steina se tu ukryla v lesní chatrči. Unikla tak plynové komoře někde v Osvětimi. Jenomže neunikla chamtivosti svých spoluobčanů!

„Dalšího dne jsem zašel do nedaleké Bocy a tam jsem se vyptával starších, tzv. náhodně potkaných lidí, jestli nevědí něco o těch židech, které kdysi pobili nad Malužinou,“ pokračuje Jajcaj. „Měl jsem štěstí. Dvě staré babičky věděly. Jejich svědectví však asi bude složené z různých ústních podání a tak upozorňuji, že může jít jen o dodatečně utvořený obraz toho, co se kdysi skutečně nad Malužinou odehrálo.

Obě vyprávěly, že židy tam nepobili fašisti, ale místní. Asi z důvodu očekávání bohaté loupežné kořisti. Vždyť se určitě rozšířilo, že nad Malužinou živoří židé a nechávají si tam vynášet potraviny, ba i kamna a zubní pasty. Dedukuji, že lidé si o tomto nouzovém pobytu museli vyprávět celé kapitoly příběhů a klevet. A tak se našli závistiví, kořisti chtiví lidé, kteří rodinu zubaře Steina zavraždili. Kdo ví, jak se to všechno přesně odehrálo?

Babičky ještě vzpomenuly, že prý ještě chvíli po válce se jakási Bocanka pyšnila norkovým kožichem, který v tomto prostředí působil jako kaviár na dřevorubcově chlebě.

14.4.2009