Otřesený Laštůvka po zranění gólmana Niemiho: Změňte pravidla!

Fina opouštějícího stadion v sanitce a s podezřením na poranění míchy střídal na strnulém Craven Cottage promrzlý Čech JAN LAŠTŮVKA (24).

Jak byste popsal Niemiho pád?
„Vyběhl na hranici šestnáctky se záměrem odhlavičovat míč. V souboji však přepadl hlavou dolů. Nejhorší bylo, že v poslední fázi pádu dal ještě hlavu na stranu, na rameno. Vypadalo to hrůzostrašně, okamžitě jsem věděl, že půjdu do brány.“

Právě to vám prolétlo hlavou jako první?
„Ne, první byl strach. Byl jsem dost otřesený. Když si člověk uvědomí, že se to může stát i jemu… Viděl jsem, že je zle, naštěstí se nepotvrdilo, že jde o vážné zranění, mluvilo se i o poškození páteře.“

Zbytek lavičky reagoval stejně?
„Podobně. Zůstali jsme opařeně stát a sledovali, co se bude dít. Doktor a fyzioterapeuti vlétli na hřiště, dlouho se nehrálo, nasadili Anttimu krunýř kolem krku, opatrně ho položili na lehátko… Ale už je to dobré, z nemocnice už je Niemi údajně doma.“

Během tří měsíců došlo v anglické Premier League již k třetímu těžkému zranění gólmana. Dá se proti tomu bojovat?
„Něco se mělo udělat už po tom, co Hunt zranil Petra Čecha. Jenže o nějakých změnách se v Anglii vůbec nemluví! Řeklo se: nešlo o úmysl a šmytec. Jenže ti útočníci nemají sedmdesát kilo, jsou to velcí chlapi!“

Co navrhujete vy?
„Měla by se trochu předělat pravidla, alespoň v malém vápně by měl být gólman více chráněn. Neříkám, když vyběhnu na penaltu, tam nemám šanci vůbec. To raději vyboxuji míč někam do autu, než aby mě pokopali a ještě jsem z toho dostal gól. Mám setinu vteřiny na to se rozhodnout, je to strašná rychlost.“

Po incidentu se nehrálo celých sedm minut. Dokázal jste se za tu dobu zkoncentrovat?
„Byl jsem dost zmrzlý, snažil jsem se trošku protáhnout. Trenér brankářů na mě kopl pár míčů, abych cítil jistotu. Nemyslel jsem na Niemiho, hlavně jsem nechtěl dostat gól.“

Tvrdíte o sobě, že nejste nervák. Ani tentokrát?
„Tentokrát, a přiznávám to na rovinu, jsem nervózní byl. Když sedíte šedesát minut nerozcvičený na lavičce, tak strach máte. Bylo mi jasný, že na mlaďase, jako jsem já, budou okamžitě pálit, zkoušet, jestli neudělám chybu. Naštěstí tam tolik ošemetných situací nebylo.“

V závěru vás ale zachránila tyč…
„To bylo štěstí. Vypálili na mě obrovskou ránu přímo do spojnice, neměl bych žádnou šanci. I tak jsme měli vyhrát. Dali jsme dva góly, jeden z ofsajdu, druhý byl regulérní, ale sudí mávnul ofsajd znovu.“

Krátkou pauzu v našlapaném kalendáři trávíte doma. Doháníte Vánoce?
„Ne, ne, jsem tu jen na dva dny, už v sobotu hrajeme FA Cup. Budu se snažit čerpat síly na další utkání, pokud tedy nastoupím. Snad už konečně odchytám nějaký zápas s nulou a vyhrajeme. Musím jim ukázat, že se mnou mohou počítat.“

3.1.2007