Reprezentace se může ptát: Kde respekt můj?

Zato nad Tatrou sa blýska…

Hanba! Čeští fotbalisté dostávají na frak od Slováků!

Když čeští fotbalisté přebírali stříbrné medaile po finále ME 1996 ve Wembley, nebo hokejisté dva roky nato leželi štěstím bez sebe na naganském ledě po olympijském triumfu, Slováci jen závistivě poposedávali před televizí.

Při pohledu na tabulku 3. skupiny kvalifikace na mistrovství světa 2010 (Slovensko 1., Česko 5. se ztrátou 5 bodů) teď ale blednou závistí Češi… A klidně mohou příště místo refrénu hymny zpívat Kde respekt můj? Nejen v Evropě, ale už i na východ od řeky Moravy, kde Ujfalušiho a spol. ještě jakžtakž brali, jej totiž ztrácejí…

A nejenom kvůli postavení v tabulce. Další důvody? Slováci se ve středu rázně, i když se štěstím, vypořádali s Poláky, kteří pár dní před tím udělali z Čechů fotbalové neználky. Zatímco dřív se Evropa třásla před záložním kvartetem Poborský, Rosický, Galásek, Nedvěd, jména jejich nástupců ani pořádně nezná. „O tom ani nemá smysl mluvit. Každý musí vidět, že naše síla už není taková,“ musel ve středu s pravdou ven kapitán Tomáš Ujfaluši. „Navíc ostatní týmy jdou dopředu. Věřím, že to fanoušci pochopí a budou stát při nás,“ dodal. Jinými slovy: došli nám hráči, stagnujeme, budeme hrát čím dál hůř, ale shnilá rajčata na nás, prosím, neházejte.

Slováci mají takové deprese za sebou. Představitelé Juventusu, Interu i AC Milán by si oči vyškrábali, jen aby z Neapole získali 21letý zázrak z Banské Bystrice – Marka Hamšíka. Jeho kolega ze zálohy Šesták se o víkendu trefil v San Marinu a předevčírem obrátil během 60 sekund dvěma góly duel s Polskem.

Dokážete si představit, že by tohle zvládl třeba Plašil (na 3 góly v reprezentaci potřeboval 44 zápasů)? Ne, viďte... Tak až na sebe 1. dubna narazí oba týmy v Praze a Češi prohrají, připravte se na to, že to nebude apríl, ale realita...

Autor: (spo)
Foto ČTK