Zdeněk Grygera: Přinese mu štěstí růženec z Hostýna?
PRAHA – Neprožil právě veselé jaro. Kvůli zraněnému lýtku se na fotbal dlouhou dobu jenom díval. Ale teď se zdá, že se všechno obrací správným směrem.
Neprožil právě veselé jaro. Kvůli zraněnému lýtku se na fotbal dlouhou dobu jenom díval. Ale teď se zdá, že se všechno obrací správným směrem. Obránce Ajaxu Amsterdam ZDENĚK GRYGERA (26) klepe na dřevo a chystá se na první zápas šampionátu v Německu. S fotkami manželky Lucie a synka Davida a s novým růžencem od maminky.
Co dělá noha?
„Je v pořádku, musím to zaklepat. Myslel jsem si, že to budu ještě cítit, ale bolest je pryč. Ještě tak před měsícem jsem pociťoval velkou nejistotu.“
Kondice a síla se dají nabrat poměrně rychle. Ale s herní praxí to bývá horší. Jak jste na tom po téhle stránce?
„Samozřejmě, zápas je něco úplně jiného než trénink. Tam si můžete něco cvičit, všechno je zorganizované. Při zápase je to víc o intuici. Ale cítím, že se to lepší.“
V přípravě jste nenarazili na žádného silného soupeře. Není to problém?
„To si nemyslím. My se nezabýváme soupeřem, soustředíme se na naši hru.“
Kdo je podle vás v Německu favoritem?
„To je vždycky těžké určit. Kdo by před dvěma lety tipoval Řeky?! Dneska každý říká, že vyhraje Brazílie. Já bych to netvrdil. Existuje skupina favoritů. A já doufám, že mezi ně patříme i my.“
To určitě nejste sám. V jakém stavu se podle vás český tým nachází?
„Nemám strach. Věřím, že nám zkušenosti z minulých turnajů hodně pomohou. Ale abyste měli ve fotbale skutečně velký úspěch, potřebujete i trochu toho štěstí. A důležitý bude první zápas proti USA.“
Co o Američanech vlastně víte?
„Především jsem si na videu všímal útočníka McBridea, který snad neprohraje jediný hlavičkový souboj. Na toho oni hodně sázejí, s tím se musíme vyrovnat.“
A jaký je recept na jejich obranu?
„Oni hodně sázejí na ofsajdovou past. Bylo by proto dobře, kdyby mohl hrát Milan Baroš. Ten by si s tím poradil.“
Pociťujete nervozitu? Nechtěl byste mít ten zápas už radši za sebou?
„To jo. A nejradši s vítězstvím. Ale počkáme si. Hlavní napětí a chvění přijde, až se v den před zápasem přesuneme do Gelsenkirchenu.“
Naposledy jsme hráli na mistrovství světa před šestnácti lety. To vám bylo deset. Vybavuje se vám něco?
„Není toho tolik, ale něco přece. Třeba hattrick Skuhravého proti Kostarice. A pak si ještě vzpomínám na čtvrtfinále s Německem.“
Současné mužstvo by mohlo pomýšlet minimálně na čtvrtfinále. Nebo ne?
„Medaile by byla samozřejmě krásná. Ale nechtěl bych, aby to vyznělo tak,že jsme si přijeli pro medaili. Prvním cílem je postup ze skupiny. Pak už se může stát všechno.“
Přijede vás do Německa povzbudit někdo z nejbližších?
„Manželka bude jezdit na všechny zápasy. Využije toho, že hrajeme blízko Holandska. Spolu s pár známými se přesune do Amsterdamu, kde si vytvoří základnu, a odtud budou vyjíždět. Rodiče přijedou jen na zápas s Itálií.“
Kolik vstupenek jste si mohli objednat. Využil jste té kvóty naplno?
„Čtyři lístky jsme dostali a dalších patnáct jsme si mohli objednat. Ty jsme ale museli zaplatit, samozřejmě. Ten zájem byl ale pochopitelně daleko větší. Bylo s tím dost starostí, ale pomohla mi manželka se sestrou.“
Manželka je váš největší fanoušek?
„Určitě. Ona to hodně prožívá, ale žádný fotbalový expert není. Nemluví mi do toho. Já jí vždycky říkám, že jsem při zápase nejklidnější, když jsou všichni doma. Ale teď jsem jí to přece nemohl rozmlouvat.“
Poměrně dlouho se neuvidíte. Berete si s sebou něco, co vám bude vaše nejbližší připomínat?
„Už před odjezdem do Seefeldu jsem byl vybaven fotkami manželky a malého synka.“
Jak spolu budete v kontaktu? Neuvažujete třeba o webové kameře přes laptop?
„Tak to ne, já nejsem žádný počítačový expert. (směje se) V kontaktu budeme jenom přes mobil.“
A co talismany?
„Od mámy mám růženec. Měl jsem ho od ní už v Portugalsku, ale teď jsem dostal úplně nový.“
Jste věřící?
„Celá rodina jsme věřící. Pocházím z Holešova, což je kousek od Hostýna. A tohle poutní místo navštěvujeme už od malička. Přirostlo mi k srdci. Naposledy jsem tam byl o Vánocích a teď těsně před soustředěním.“
Budete i v Německu chodit do kostela?
„To zas ne. Já zas nejsem takový, že bych chodil do kostela každou neděli. Myslím, že jednou za čas je to dostačující.“
A bibli si s sebou přibalíte?
„Ne. Jsem sice věřící, ale spíš v takové okrajové rovině. Jednou za čas prostě nezaškodí trochu se pozastavit a utřídit si všechno v hlavě.“
V Německu budete mít spoustu volného času. Nebojíte se nudy?
„Vůbec ne. Vybavil jsem se časopisy, beru si nějaká cédéčka a MP3. Ale laptop ne. Nejsem z těch, co mohou jen ležet v posteli a hrát hry. Jsem jiný typ. Zatrénovat si, pak popít kafe, pokecat s klukama…“
S kým bydlíte na pokoji?
„S Jardou Blažkem, táhneme to spolu už čtyři roky. Vždycky přijedu na sraz a vím, že tam Bláža bude. A za těch pár dní to všechno probereme.“
Nehrozí vám ponorková nemoc?
„To bude v pohodě. Známe se už dlouho a víme, co od sebe můžeme očekávat. Pro mě je to určitě lepší, než kdybych bydlel sám.“
Co je růženec?
Modlitební pomůcka s křížem a růžencovými korálky (zrnky). Věřcí lidé třímají růženec v rukou při monotónním opakování modliteb Otčenáš, Zdrávas a Sláva Otci. Šňůra růžence a její zrnka je mají mezi modlitbami, jichž je až 150, vést. Rovněž ale žmoulání korálků udržuje soustředění mysli (na konečcích prstů jsou nejcitlivější nervová zakončení a jejich drážděním lze zaplašit nervozitu).