Jakub Voráček: Jednička draftu?!
KLADNO – Pátek 22. června, americký Columbus. Síň nadupaná hokejovými nadějemi a mocnými šéfy klubů. V těchto kulisách se odehraje možná osudový večer v životě vycházející hvězdičky JAKUBA VORÁČKA (17). Draft pro NHL, na němž bude hodně vysoko. „Jestli půjdu jako jednička, nebo pětka, na tom moc nesejde.
Třeba loňská jednička Johnson v NHL nehraje, zato Kessel, jenž šel jako pátý, prorazil,“ poukazuje.
I když je draft až za měsíc, jste už nervózní z toho, jak dopadne?
„Já říkám, že ne, ale myslím, že až budu na místě, tak to přijde. Až tam budeme sedět s rodiči a čekat, který tým mě vybere.“
Dá se teď, pár týdnů před klíčovou chvílí, ještě něco změnit v očích těch, kteří vás budou vybírat?
„Trochu ano. Teď budou fyzický testy v Torontu a pohovory s lidmi z klubů. Neptají se jen na hokej, ale i na otázky ze života. Zkoumají, jak byste se rozhodoval po psychický stránce. Třeba loni se Jirky Tlustého a Míši Frolíka ptali, kdo je z nich lepší. Oni jsou kamarádi, byla to blbá otázka, ale musíte odpovědět: Já. Kanaďani a Američani maj rádi sebevědomí. Zkusím to nějak skoulet.“ (usměje se)
Měl jste během sezony nějaké kontakty od skautů?
„Na každej zápas v Halifaxu jich chodilo pravidelně 20, 25. Během play off, což byla moje nejlepší část sezony, tam byl generální manažer LA (4. pozice na draftu – pozn. aut.), i z Chicaga. Dorazil hned druhej den potom, co si v draftu klub vylosoval právo první volby. To mě potěšilo. Když jsem přiletěl z osmnáctek na Kladno, byl tu bratr Waynea Gretzkého (Keith – pozn. aut.), hlavní skaut Phoenixu (3. na draftu). Povídali jsme si hodinu a půl na večeři, Wayne by měl zájem. Nechci předbíhat, ale bylo by to dobrý. To hlavní přijde v Torontu. Hodně lidí říká, že se může rozhodnout až hodinu před draftem.“
Byl Gretzkého bratr hokejové legendě podobný?
„Byl, ale s Waynem jsem si ho nespletl. Věděl jsem, že přijede on. Na bráchu jsem se nijak ptát nechtěl, to asi dělá každej.“
Máte nějaký klub, kam byste chtěl?
„Vůbec ne. Určitě by bylo lepší, kdybych šel někam, kde někoho znám. Jsou tam Kladeňáci Tomáš Plekanec, oba Kabelkové, taky znám Lukáše Krajíčka, kterej jako já spolupracuje s Petrem Svobodou, Jirku Hudlera. Ale anglicky už umím, osamělej se nikde cítit nebudu.“
Když už ne klub, je tu alespoň hráč, s nímž byste si rád zahrál?
„Je jich strašně moc. Jarda Jágr, Crosby, to jsou neskutečný hráči. Hrát s Jágrem je snad sen každého kluka. Drží se nahoře neuvěřitelně dlouho.“
V posledních měsících jste na žebříčcích pro draft klesl. Neuškodil vám v očích skautů nepovedený šampionát osmnáctek, jenž skončil sestupem?
„Vím, že ne. Třeba generální manažer Philadelphie říkal, že nemůžete hráče hodnotit podle nevydařeného turnaje, když měl celou sezonu dobrou. Přiletěl jsem v polovině, aklimatizace na prostředí a jiný kluziště byly těžký. A najednou jsme hráli o záchranu, což byla úplně nová situace. Němci to hrajou každej rok, věděj, jak se v tom pohybovat.“
Je to hodně nepříjemná zkušenost na začátek kariéry?
„Určitě. Myslím, že to je nejhorší výsledek v celým českým hokeji. (povzdechne si) “
Hodně se teď mluví o tom, že mladí v českém hokeji nedostávají prostor, a ten na to zpětně doplácí…
„Sedmnáctiletý, osmnáctiletý kluci by ve třetích, čtvrtejch lajnách odehráli to stejný jako starší hráči a za polovinu peněz. To je věc manažerů. Jestli s tím chtěj něco dělat, není to otázka roku, ale šesti, sedmi. Říkají, že starší hráči mají víc zkušeností, ale mladým nedovolí, aby je získali. Třeba Jirka Tlustý dostal prostor a využil ho.“
Je černý rok náhoda, nebo výsledek něčeho dlouhodobého?
„Mládež tu není taková, jako je ve Švédsku, Finsku, Kanadě. Tam je v juniorkách rozdíl oproti nám ve všem. V trénincích, v lidech, v profesionalitě. Zvláštní je, že tolik hráčů neutíká ze Švédska, z Finska, těch je v kanadskejch juniorkách málo. Čechů je tam zase skoro nejvíc. Mladejm tady nic jiného nezbývá. Nejde o peníze, jde o to hrát a pak ten kluk bude spokojenej. Jenže stoprocentní záruku tu nikdo nedostane.“
Pojďme zpátky k draftu, už jste si na tu slavnostní chvíli vybral oblek?
„Na pohovory je kvádro povinností. S Petrem Svobodou jsem domluvenej, že v Kalifornii něco koupíme.“
Pamatujete si, že jste mu slíbil, že budete jednička?
„Bylo to loni v červenci. Řekl jsem mu, že by to bylo hezký. On na to, že není nic nemožného. Ani teď není nic ztraceného, může se to stát.“ Po tom všem vás čekají prázdniny.
Jak si je užijete?
„Měl bych se vrátit koncem června. Budu pak tak týden trénovat a týden si dám volno. Mám tu spoustu kamarádů, teď i přítelkyni. Taky se bude vdávat ségra, pak pojedu na Mácháč. Osmnáctiny (15. srpna – pozn. aut.) pak oslavím asi až v Halifaxu. Až tam si asi udělám i řidičák.“
