Češi píší z evakuace ve Vanuatu: Utíkali jsme před sopkou! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Češi píší z evakuace ve Vanuatu: Utíkali jsme před sopkou!

Sopka se probouzí. Dosud se neuklidnila.
Sopka se probouzí. Dosud se neuklidnila. (Foto pro Nedělní Aha! – Daniel Szabo)

Evakuace z ostrova ohroženého sopkou, která se zrovna probudila k životu, je jistě dramatem. Nicméně při zachování elementární lidské slušnosti, solidarity a pochopení může mít i poklidný průběh. Dva Češi, kteří byli u toho a pomáhali utíkat před přírodním živlem, o tom podali zprávu...

Na Vanuatu, souostroví, které čítá 65 obydlených ostrovů (280 tisíc obyvatel), jsou na to ostatně zvyklí, otřesy země a dýmající vulkány jsou tu častým jevem opakujícím se cyklicky co tři čtyři dekády... Pražák Daniel Szabo (29) s přítelkyní Silvií z jižní Moravy cestovali z Nového Zélandu právě sem, na ostrov Ambae, kde je vulkán právě činný. Pro Nedělní Aha! exkluzivně nafotili průběh evakuací, kde také pomáhali místním zachraňovat majetky i holý život...

Přidali i pár postřehů. Na Vanuatu jsme odcestovali na 5 týdnů, jeli jsme za kamarádem, který nám měl poskytnout zázemí. Už když jsme připlouvali lodí k Ambae, byl z dálky vidět stoupající kouř. Loď pokračovala dál, ale na další lodě nastupovalo mnohem víc lidí, než jakou měly kapacitu kapacity. Vláda rozhodla, že se přesunou na severní část ostrova, kde jsme byli i my. V přístavu, kam jsme dojeli, přespávalo asi 600 lidí, byli v kostele, škole, po ulicích. Není zde kanalizace, a tak většina chodila vykonávat potřebu do moře.

Lidé jsou zde soběstační, uživí se z toho, co vypěstují. Jelikož odešli z domova, neměli co jíst, přišli o majetek a čekali na pomoc. Místní jsou ale velmi klidné povahy, takže žádný chaos ani nepokoje nenastaly. Čekali na návrat, nebouřili se, byla znát sounáležitost.

Z deníku Daniela...

Čtvrtek 28. 9. 

večer je slyšet hlasité hřmění, nedá se spát a ze sopky zářilo vysoko do nebe světlo.

Pátek 29. 9.

je nařízena evakuace celého ostrova, což je asi 11 tisíc lidí. Lidé nechávají doma majetek, jídlo, procházíme prázdnými ulicemi a je to jako ve vesnici duchů. V noci je klid, slyšíme jen hladová prasata, která utekla z ohrad.

Sobota 30. 9.

procházíme město Saratamata, kde sídlí správa ostrova, lidé jsou na pobřeží a čekají na lodě. I my máme opustit ostrov, ale zatím není jak. Informace se liší a mění každou chvíli. Přes noc je zase slyšet hřmění.

Neděle 1. 10.

ráno přichází informace, že jediná loď připluje v 11 hodin. Jsou povolena jen dvě zavazadla na osobu, lidé zde ale nechtějí nic nechat. Někdo přitáhl i prase. Přijíždí nás vyzvednout menší nákladní loď, v přístavu je ale malá hloubka, takže k molu posílá člun pro nalodění věcí a lidí. Místní chodí bosi, člun je rozpálený, dáváme na zem ručníky, aby si děti nepopálily chodidla. Nakonec nás převezou jednou lodí 1000!

Pondělí 2. 10.

Úředníci objíždějí ostrov, jestli tam nikdo nezůstal. Po 5 hodinách houpavé plavby jsme na ostrově Espiritu Santo ve městě Luganville. Čekáme v přístavu, než se vylodí ostatní lodě. Lidé se musí registrovat, přesouvají se ke kostelům. Celou noc je slyšet hluk lodí, všude ve městě jsou uprchlíci, na fotbalovém stadionu jsou postavené stany. Snažíme se pomáhat, nosíme vodu, jídlo. Přestože uprchlíci přišli o všechno, zůstávají pozitivní. Pro Evropana je to úkaz pozoruhodný, inspirativní. Daniel SZABO, Vanuatu



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.