Tmavá předsíň bez oken se pro něj stala útočištěm! Místem, kde utápěl zoufalství ze smrtelné nemoci v alkoholu. Pro herce Jiřího Císlera (†76) se na posledních pár let stalo očistcem místo mezi čtyřmi stěnami.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
UMírat milujíc život je štěstí, někdo umírá a je mu to jedno, protože je životem unavený nebo taky znechucený.Takže, šťastný pan Císler. Jen by umírání / stav kdy člověk už nemůže chodit a postarat se o sebe / nemělo trvat roky-
To byl tak bajecny herec. Casto vzpominam na clanek - myslim, ze to byl clanek v Mladem svete, kde vypravel formou rozhovoru, jak se stal reditelem Hudebniho divadla. To bylo vypraveni rozeneho komika, cloveka, ktery dokaze I z ne prilis mile udalosti "vytezit" vsechen humor.
Moc rada se divam na jeho herecke vykony a moc casto na tohohle herce vzpominam.
Je to moc smutny a tezky konec zivota tak nadaneho cloveka.
Cest jeho pamatce.
Nejvíce mě dojímá,když se někdo uchlašče i když je to herec a lidi z něho dělají modlu.Nechlašči a nedopadneš tak jak si dopad.Určitě lékaři ho varovali.
Jiří Císler byl všestranný umělec, výborný herec, muzikant, který miloval jazz a dobře zpíval. Byl to velký sympaťák a roztomilý v hereckých komediálních filmec, inscenacích a na jevišti. Muselo být velmi těžké pro něho žít s vědomím, že umírá. Lidé na něho nezapomenou, budeme si ho stále připomínat prostřednictvím televize a DVD - takoví umělci zůstávají stále s námi!
Roky trpěl v temné předsíni - zatímco předchozí žhavě drbací článek stejně dojemně popisuje, jak seděl u okna a prázdným pohledem sledoval život venku.... Co si to trochu srovnat, bulváři?
