Neradostné stáří prožívá uznávaná herečka Jana Hlaváčová. Jejího hraní se již sotva dočkáme. Poté, co se dramaticky zhoršil její duševní stav, přichází životní pohoda jen zřídka. Přesto herečka nachází oporu ve své rodině a nově také v pedagogické činnosti.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Přeji paní Hlaváčové, aby se z toho brzy dostala. Byla výborná herečka, měla jsem jí vždy ráda. Jenom nechápu, proč jsou staré herečky v depresích, když už o ně není zájem. Neumějí důstojné stárnout, buď se připomínají nemocí, nebo píší kuchařky. Normální ženská je ráda, že se dožila důchodu, raduje se z vnoučat a najde si koníčka, nebo se věnuje koníčkům, na které dřív neměla čas. Herečky chtějí hrát do smrti a pak jsou z toho na palici. Kdo by se však chtěl dívat v divadle na 70-ti letou Julii nebo Manon. Kdyby dámy četly, fotografovaly, pěstovaly kytky, měly zvířecího mazlíka, tak by se pořád nehroutily.
Je neuveriteľné koľko úplne mimo názorov ľudia majú. Depresia je veľmi ťažké ochorenie, nepomôže žiadna radosť,pretože človek ju nemá a nepomáha ani keď svieti slnko, máte vytúžené dieťa, dobrú prácu. Je to stav, ktorý laici nechápu a plodia blbosti. Aj preto sa ťažko lieči, človeka bolí aj vstať z postele a prejsť sa umyť. Takže, pre tých, čo si myslia, že tomu rozumejú, kliknite si na internete, prečítajte a potom dávajte rady.
ale je možné s ní bojovat,když má člověk motiv, tedy bojovat kvůli někomu, kdo za to stojí. Mám-li dítě, tak kvůli němu.Jsou chvíle těžké ale když se přinutím fungovat a něco udělat, je to lepší. Ovšem na každém kroku je dnes podraz a svinstvo a jak se říká : " 100 x nic umoří i osla" Někdo má za sebou strašné zážitky a těžký život , ale nic nedělat , nebojovat , to je luxus, který si nelze dovolit, a tak se znovu a znovu přinutí jít dál.
Ten, kdo doporučuje léčit deprese procházkou v přírodě, neví, o čem mluví. Synovi je 22 let, v květnu se u něj projevila deprese, týdny ležel a hleděl do stropu, léky nezabraly, teprve hospitalizace mu pomohla. Zatím to pořád není ono, ale pořád lepší, než v květnu. Ti, co tu píšou ty nesmysly, vůbec netuší, o co jde. Nejen syn, ale celá rodina tím strašně trpěla, mladý, do té doby zdravý člověk a dnes se neobejde bez léků, zřejmě až do konce života.
Bohužel deprese jsou běh na dlouhou trať a jak je níže popsáno je to i o chemii. Nedávno byl (asi na idnes) článek, že každý pátý člověk v této republice bere antidepresiva.
Ze svého okolí vím o pár případech, člověk postupně přestane normálně fungovat a je třeba problém řešit s psychiatrem a léčit se.
V dnešní době internetu si o této nemoci může obrázek udělat každý, aby zjistil, že se jedná o hodně zlou nemoc, která se navíc i dlouho léčí.
Vy ste ale banda primitivnych tupcov. Presne kvoli ludom ako ste vy sa ludia trpiaci depresiou zdrahaju zajst za odbornikom, lebo sa ich problem vzdy takto zlahcuje. Kedy uz koncence pochopite, ze ked chemia v mozgu nefunguje je to rovnako vazny problem ako ked nefunguje cokolvek ine v tele.
To je ale hloupý názor, deprese není depka jak lidi v oblibě říkají, když jsou smutní nebo mají špatnou níladu.Deprese je těžká nemoc a uklízením nebo žehlením se nevyléčí, protože tito lidé když je to vezme, tak nejsou ani schopní vstát z postele, natož jít něco zavařovat.To vám potvrdí každý doktor.Nekritizujte nikoho, když jste se s opravdouvou depresí v životě nesetkali a víte o ní prd.
Ale nesmysl. Nejsou schopni toho, co popisujete proč? Neboť jim něco chybí - obvykle smysluplná náplň života. On také "pobyt" vedle morousovského Munzara a starosti s nikdy nedospělou, problematickou dcerou na optimistickém pohledu na svět nepřídají. Syndrom vyhoření i dlouhodobá deprese se dají léčit i bez medikace - stačí vhodně zvolené okolí a milující blízcí lidé. Jenže "sehnat" je, to je často nemožné. Mít pro co žít a umět se radovat ze života je někdy pořádné umění.
To je úplně zcestný názor, deprese není o nedostatku pozitivního myšlení, je to biochemický proces v mozku, vlastně v mozku docházi k chemické nerovnováze, takže je to normální nemoc, tak jako každá jiná.Nevím kam na ty moudra chodíte.
